OHROŽENÍ A OCHRANA VEGETACE ČESKÉ REPUBLIKY - NELESNÍ BIOTOPY
Autor textu: Martin Dančák
Autoři fotografií: Martin Dančák, Václav Velísek, Jiří Ohryzek, Anička Šmídová, Jana Černá, Martin Duchoslav, Petr Hekera, Linda Mikulenková, Jana Němcová, Pavel Šuráň, Zuzana Dočkalová, Jan Mládek, Jana Gajdová, Jan Novák, Filip Lysák, Jiří Fiala, Jiří Kincl
Text byl zpracován formou atlasu za použití Katalogu bitopů ČR (Chytrý et al. 2001, klasifikace společenstev, poznámky ke druhové skladbě, rožšíření aj.) a publikace Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000 (Háková et al. 2004, management).
V přehledu ohrožených druhů je u každé jednotky uveden výčet diagnostických, dominantních nebo konstantních druhů považovaných v ČR za silně nebo kriticky ohrožené (Holub 2000)
Obsah
I. Vegetace přirozených nebo přírodě blízkých stanovišť
1.1. Makrofytní vegetace mezotrofních až eutrofních stojatých vod
1.2. Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod
1.3. Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní
1.4. Makrofytní vegetace vodních toků
2. Mokřady a pobřežní vegetace
2.1. Rákosiny a vegetace vysokých ostřic
2.2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin (společenstva obnažených den)
2.3. Vegetace vytrvalých obojživelných bylin
2.5. Devětsilové lemy horských potoků
2.7. Bylinné lemy nížinných řek
3.2. Slatinná a přechodová rašeliniště (slatinné a rašelinné louky)
5. Alpínské bezlesí (Alpínská a subalpínská společenstva)
5.2. Alpínská a subalpínská keříčková vegetace
5.4. Subalpínská vysokobylinná vegetace
5.5. Skalní vegetace sudetských karů
5.6. Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin
5.8. Subalpínské listnaté křoviny
6. Sekundární trávníky a vřesoviště
6.5. Trávníky písčin a mělkých půd
6.6. Vegetace efemér a sukulentů
6.8. Nížinná až horská vřesoviště
I. Vegetace přirozených nebo přírodě blízkých stanovišť
1. Vodní toky a nádrže
Společenstva vzplývavých nebo ponořených vodních rostlin zpravidla trvale zaplavených stanovišť.
1.1. Makrofytní vegetace mezotrofních až eutrofních stojatých vod
(Lemnion minoris, Utricularion vulgaris,Hydrocharition, Nymphaeion albae, Magnopotamion, Parvopotamion)
Charakteristika: Sladkovodní společenstva ponořených nebo na hladině plovoucích vodních rostlin stojatých a mírně tekoucích vod (mrtvá říční ramena, aluviální tůně, klidné úseky toků, rybníky). Výskyt řady ohrožených taxonů.
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR s koncentrací v aluviích dolních toků řek.
Ohrožené taxony: Aldrovanda vesiculosa, Ceratophyllum submersum, Groenlandia densa, Hydrocharis morsus-ranae, Najas marina, N. minor, Nymphaea alba, N. candida, Nymphoides peltata, Nuphar pumila, Potamogeton acutifolius, P. alpinus, P. compressus, P. friesii, P. gramineus, P. perfoliatus, Salvinia natans, Stratiotes aloides, Trapa natans, Utricularia vulgaris, Wolffia arrhiza.
Přímé ohrožení: narušení vodního režimu a následné vyschnutí lokality; eutrofizace; úpravy říčních niv; regulace toků; nevhodné rybniční hospodaření - vápnění a zimování, vyhrnování; zavádění amura bílého; používání herbicidů na vodní rostliny.
Rizikové faktory: přirozené sukcesní zazemňovací procesy (často urychlené splachy a zvýšeným obsahem živin).
Výhody: zpravidla jednoduchý (bezzásahový) management.
Významná území: Jihočeské rybniční pánve (NPR Velký a Malý Tisý, PR Rybníky u Vitmanova, NPR Řežabinec-Řežabinecké tůně, PR Vrbenské rybníky), rybníky Českomoravské vrchoviny (Malé Dářko, Krejcar), Českolipsko (NPR Novozámecký rybník, NPR Břehyně-Pecopala, Hradčanské rybníky), Polabí a Poorličí (NPP Rybníček u Hořan, NPR Žehuňský rybník, NPR Bohdanečský rybník a rybník Matka, PP Kolínské tůně, PR Týnecké mokřiny, mrtvá ramena u Lžovic, Chvaletic, Hradce Králové), Poodří a Ostravsko (PR Kotvice, Skučák, Malý Cihelník), úvaly Moravy a Dyje (NPP Chropyňský rybník, Kojetínský rybník, PR Písečný rybník, NPR Lednické rybníky, Alláhovy rybníčky, NPR Křivé jezero, PR Stibůrkovská jezera).
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. U rybníků lze tolerovat extenzivní hospodaření. Citlivá revitalizace říčních systémů (zejména obnova poříčních tůní). U rybníků kontrola zarybňovacích plánů, domluva rybích osádek a kontrola při výlovu. Někdy nutnost kultivace některých dominant a zpětných dosadeb na vhodné plochy.
1.2. Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod
(Ranunculion aquatilis)
Charakteristika: Vodní vegetace s jedno až dvouvrstevnou strukturou s dominantními obojživelnými bylinami kořenujícími ve dně a snášejícími letní vyschnutí (Batrachium,Callitriche, Hottonia).
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR především v nížinách, pahorkatinách a podhůří.
Ohrožené taxony: Batrachium baudotii, B. rionii, Callitriche hermaphroditica.
Přímé ohrožení: zasypávání tůní; eutrofizace vod; odvodňování lokalit; chov amura bílého a tolstolobika; aplikace herbicidů.
Rizikové faktory: přirozené sukcesní procesy vedoucí k zazemňování; absence záplav.
Výhody: zpravidla jednoduchý (bezzásahový) management.
Významná území: jižní Morava, Bílé Karpaty, Křivoklátsko, Českomoravská vysočina aj.
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. V případě nutnosti je možno provést vykopání nových mělkých ploch, na kterých dojde k rozvoji těchto společenstev. Citlivá revitalizace říčních systémů a obnova pravidelných záplav.
1.3. Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní
(Sphagno-Utricularion)
Charakteristika: Druhově chudá společenstva bublinatek mělkých rašelinných tůní. Výrazně ohrožená společenstva jakož i dominantní druhy.
Rozšíření: Vzácně v chladnějších a vlhčích oblastech, téměř výhradně v západní polovině území ČR.
Ohrožené taxony: Comarum palustre, Potamogeton polygonifolius, Sparganium minimum, Utricularia bremii, U. intermedia, U. minor, U. ochroleuca.
Přímé ohrožení: eutrofizace vod; odvodňování lokalit.
Rizikové faktory: přirozené sukcesní procesy vedoucí k zazemňování.
Výhody: zpravidla jednoduchý (bezzásahový) management.
Významná území: Šumava (Hornovltavská kotlina), Třeboňsko (NPP Vizír, Ponědrážka, PP Hliníř, NPR Ruda), Českolipsko, dříve i Českomoravská vysočina.
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. V případě nutnosti je možno provést vystřelení, či vykopání nových mělkých ploch na kterých dojde k rozvoji těchto společenstev.
1.4. Makrofytní vegetace vodních toků
(Batrachion fluitantis)
Charakteristika: Jedno až dvouvrstevné druhově chudé porosty ponořených nebo vzplývavých vodních bylin kořenujících ve dně vodních toků.
Rozšíření: Ve vodních tocích po celém území ČR, zpravidla v mírně tekoucích středních a dolních úsecích menších a středně velkých toků převážně v Čechách.
Ohrožené taxony: Batrachium penicillatum, Myriophyllum alterniflorum, Potamogeton alpinus, P.perfoliatus, P. polygonifolius, P. praelongus.
Přímé ohrožení: eutrofizace vod; regulace vodních toků.
Rizikové faktory: likvidace (oslabených) porostů při povodních.
Výhody: zpravidla jednoduchý (bezzásahový) management.
Významná území: jihozápadní Morava (Dyje, Jihlava), jižní Čechy (Hornovltavská kotlina - Vltava; Lužnice), Ašský výběžek, Českomoravská vrchovina.
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. Citlivá revitalizace říčních systémů, důsledné čištění odpadních vod.
1.5. Vegetace parožnatek
(tř. Charetea)
Charakteristika: Ponořená (často jednodruhová) společenstva makrofytních řas rodů Chara, Nitella a Tolypella uchycených ve dně stojatých nebo mírně tekoucích vod. Cévnaté rostliny se vyskytují zpravidla jen vtroušeně.
Rozšíření: Roztroušeně od nížin do podhůří po celém území ČR.
Ohrožené taxony: Batrachium baudotii, B. rionii, Potamogeton acutifolius, P. coloratus.
Přímé ohrožení: zavážení a vysoušení drobných stojatých vod; eutrofizace (hnojení oligotrofních a mezotrofních rybníků).
Rizikové faktory: maloplošný výskyt (možnost náhodné likvidace i přirozenými procesy).
Výhody: zpravidla jednoduchý (bezzásahový) management.
Významná území: jižní a jihovýchodní Morava (Bílé Karpaty), střední Čechy (Polabí, Křivoklátsko), Českolipsko a Dokesko.
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. Udržování stávajícího vodního režimu.
1.6. Vegetace šídlatek
(Isöetion lacustris)
Charakteristika: Ponořená vegetace u nás tvořená buď šídlatkou jezerní nebo šídlatkou ostnovýtrusnou na dně oligotrofních horských jezer. Jiné druhy rostlin se v této vegetaci prakticky nevyskytují.
Rozšíření: Černé a Čertovo jezero na Šumavě.
Ohrožené taxony: Isöetes echinospora, I. lacustris
Přímé ohrožení: kolísání hladiny (19.-20. st.), filmování (Jezerní královna, Plešné jezero v roce 1997), acidifikace.
Rizikové faktory: vysoká zranitelnost (vesměs pouze pohlavní způsob rozmnožování, vysoká mortalita juvenilních stádií a velmi pomalý růst); oba druhy jsou S-stratégové - nemají schopnost pružně se přizpůsobovat.
Výhody: Zajištěna druhová i územní ochrana.
Významná území: Šumava - Černé (Isöetes lacustris) a Plešné (I. echinospora) jezero.
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. Pravidelné potápěčské (nedestruktivní) kontroly stavu porostů a sledování faktorů prostředí. Záchranná kultivace šídlatek.
2. Mokřady a pobřežní vegetace
Travinné nebo bylinné porosty často s význačnou fyziognomií vázané na stanoviště s vysokou hladinou podzemní vody často v těsném okolí vodních toků a nádrží.
2.1. Rákosiny a vegetace vysokých ostřic
(Phragmition communis, Scirpion maritimi, Magnocaricion elatae, Oenanthion aquaticae, Phalaridion arundinaceae, Sparganio-Glycerion fluitantis, Carici-Rumicion hydrolapathi)
Charakteristika: Druhově chudé převážně travinné porosty s význačnou fyziognomií na stanovištích trvale nebo periodicky zaplavovaných, někdy slabě až středně zasolených. Některé typy se vyskytují na bahnitých substrátech (pak zpravidla dominují byliny) jiné typy naopak na štěrkovitých substrátech (říční rákosiny), vzácně i na slatinných půdách (vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou).
Rozšíření: Po celém území ČR s výraznější koncentrací výskytu v nížinách a pahorkatinách.
Ohrožené taxony: Aster tripolium subsp. pannonicus, Batrachium baudotii, B. rionii, Carex appropinquata, C. davalliana, C. diandra, C. lasiocarpa, C. lepidocarpa, C. melanostachya, Catabrosa aquatica, Cicuta virosa, Cirsium brachycephalum, Cladium mariscus, Dryopteris cristata, Elatine triandra, Eleocharis uniglumis, Hippuris vulgaris, Juncus gerardii, J. subnodulosus, Leucojum aestivum, Melilotus macrorrhiza, Nasturtium sterile, Ranunculus lingua, Schoenoplectus tabernaemontani, Schoenus ferrugineus, Scirpus radicans, Senecio paludosus, Sium latifolium, Teucrium scordium.
Přímé ohrožení: vysoušení mokřadů a převod na ornou půdu; regulace řek (a absence záplav); likvidace mrtvých ramen; vyhrnování rybníků; používání herbicidů na vodní rostliny; zavádění amura bílého; chov vodní drůbeže.
Rizikové faktory: u některých typů maloplošný výskyt nebo snadná zranitelnost; některé typy se samy mohou stát expanzním společenstvem, které zarůstá společenstvo cennější; u jiných typů častý zájem na rekultivaci; šíření invazních neofytů; někdy také přirozená sukcese.
Výhody: součást řady chráněných území; při zachování vodního režimu malé nároky na údržbu.
Významná území: Třeboňsko (Novořecké močály, NPR Velký a Malý Tisý, PR Horní Lužnice), NPR Soos, Českolipsko (NPR Novozámecký rybník, NPR Břehyně-Pecopala), Kokořínsko (PR Kokořínský důl, Mokřady horní Liběchovky), Polabí (NPR Polabská černava, NPR Hrabanovská černava, NPR Bohdanečský rybník), PR Vidnavské mokřiny, PR Kačení louka, PR Plané loučky, NPR Lednické rybníky.
Návrh optimálního managementu: Kromě udržování nebo zlepšování stávajícího vodního režimu (vysoká hladina podzemní vody, záplavy) často bezzásahový. V některých případech (především ostřicové porosty) je vhodné i nepravidelné sečení. V případě asociací Caricetum gracilis, C. vesicariae a C. ripariae je možné sečení opakovat za několik let (4-10). V porostech s vhodným druhovým složením je pětiletý interval a vyžínání na přelomu srpna a září zcela dostačující. Některá společenstva je vhodné séct pravidelně jedenkrát ročně až jednou za dva roky (Caricetum vulpinae, Caricetum distichae). V některých případech je nutné odstraňování náletových dřevin. I v chráněných rybničních územích je nutno řešit problematiku zazemňování nádrží vyhrnováním. Je však nutno dbát na mozaikovitost, ponechávání dlouhé břehové čáry, zátok, lagun a ostrovů a sediment odstraňovat mimo nádrž. Nejvhodnějším řešením je použití sacích bagrů. Pro společenstva svazu Scirpion maritimi, která vyžadují mechanické narušování, existuje zajímavá možnost regenerace - povrchová orba, případně rozdiskování, kterým dojde k opětovnému nastartování sukcesních procesů, což je výhodné pro dominanty tohoto společenstva.
2.2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin (společenstva obnažených den)
(Eleocharition soloniensis, Radiolion linoidis, Nanocyperion flavescenstis, Cypero-Spergularion salinae)
Charakteristika: Druhově chudá nezapojená společenstva většinou jednoletých bylin periodicky obnažovaných substrátů se střídáním hydrických a terestrických podmínek. K této vegetaci jsou řazena i společenstva jednoletých slanomilných trav. Vzácná a velmi ohrožená společenstva, jejichž dominanty jsou mnohdy kriticky ohroženými taxony.
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR s výraznou koncentrací v jihočeských rybničních pánvích a na Českomoravské vrchovině.
Ohrožené taxony: Aster tripolium subsp. pannonicus, Atriplex prostrata subsp. latifolia, Centaurium pulchellum, Centunculus minimus, Cerastium dubium, Coleanthus subtilis, Crypsis aculeata, Dichostylis micheliana, Elatine alsinastrum, E. hexandra, E. triandra, Heleochloa schoenoides, Illecebrum verticillatum, Juncus capitatus, J. sphaerocarpus, J. tenageia, Lindernia procumbens, Lythrum hyssopifolia, Pseudognaphalium luteoalbum, Pulegium vulgare, Pulicaria vulgaris, Pycreus flavescens, Ranunculus sardous, Radiola linoides, Samolus valerandi, Spergularia echinosperma, S. maritima, S. salina, Tillaea aquatica, Veronica anagalloides.
Přímé ohrožení: výrazné omezení letnění rybníků; vápnění a hnojení minerálními i organickými hnojivy na rybniční dno (tj. eutrofizace); vysoušení nebo zasypávání tůní; regulace toků; těžba štěrkopísku; odvodňování vlhkých písčitých polí a zalesňování otevřených vlhkých písků.
Rizikové faktory: rychlé sukcesní procesy; silné ekonomické zájmy (zvyšování produktivity rybníků).
Výhody: zpravidla snadná obnova.
Významná území: především Třeboňská (např. sádky Šaloun) a Českobudějovická pánev, Českomoravská vrchovina (Křižanovsko, Velkomeziříčsko), jižní Morava (Lednické rybníky, niva dolní Dyje a Moravy).
Návrh optimálního managementu: Zavedení pravidelného režimu letnění (každoročně alespoň jeden rybník v rámci soustavy). Vypouštění vody postupně od února až března, začátek napouštění koncem září a v říjnu. Omezení hnojení a vápnění. Omezení vyhrnování sedimentů. Letnění rybníka realizovat v 5-10-ti letých intervalech (při kratší periodě dojde k pomnožení plevelných druhů). Využívat ploch menších manipulovatelných rybníčků a sádek pro kultivaci ohrožených taxonů. Extenzívní hospodaření na vlhkých písčitých polích. Vegetace jednoletých slanomilných trav vyžaduje mechanické narušování.
2.3. Vegetace vytrvalých obojživelných bylin
(Litorellion uniflorae)
Charakteristika: Pobřežní společenstva vytrvalých obojživelných bylin mělkých pobřežních zón stojatých oligotrofních a mezotrofních vod adaptovaná na střídání vodní a suchozemské fáze. Společenstva obvykle velmi stenoekní a tudíž výrazně ohrožená včetně dominant.
Rozšíření: Velmi roztroušeně od nížin do podhůří, především v rybničních pánvích.
Ohrožené taxony: Elatine hexandra, E. triandra, Litorella uniflora, Luronium natans.
Přímé ohrožení: eutrofizace vod; vápnění a hnojení rybníků; ničení mrtvých ramen; vyhrnování rybníků; rekreace (potlačuje pobřežnici jednokvětou, podporuje bahničku jehlovitou a sítinu cibulkatou).
Rizikové faktory: úzká vazba na specifické stanoviště – velmi zranitelná společenstva.
Výhody: při zachování vodního režimu malé nároky na údržbu.
Významná území: Jihočeské rybniční pánve (Karhovský rybník, Staňkovský rybník), Českomoravská vrchovina (rybník Osika u Nové Bystřice), Děčínsko.
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. Monitorovat obsah živin. Extenzívní hospodaření na rybnících.
2.4. Štěrkové říční náplavy
(Salicion incanae, Phalaridion arundinaceae)
Charakteristika: Vegetace vytrvalých rostlin snášejících narušování proudící vodou na mladých říčních sedimentech (různé zrnitosti) doplněná jednoletými druhy s rychlým životním cyklem. Zpravidla se vyskytuje na štěrkových náplavem přímo v korytech toků (štěrkové lavice, výspy) nebo na jejich březích (jesepy).
Rozšíření: Velmi roztroušeně především na středních a horních tocích řek zejména v severovýchodní polovině ČR.
Ohrožené taxony: Calamagrostis pseudophragmites, Myricaria germanica, Salix eleagnos.
Přímé ohrožení: regulace a rekultivace vodních toků vedoucí ke změnám v sedimentačním režimu a neobnovování náplavů; úpravy koryt po povodních; protipovodňová opatření; těžba říčních štěrků; eutrofizace.
Rizikové faktory: úzká vazba na specifické stanoviště vznikající jen při zachování přirozených funkcí vodního toku.
Výhody: při zachování přirozené funkce toku malé nároky na údržbu.
Významná území: severovýchodní Morava (Bečva, Morávka, Ostravice, Lomná, Kopytná), severovýchodní Čechy (horní tok Labe a Orlice).
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. Revitalizace toků a obnova jejich přirozených funkcí. Posilování populací židoviníku německého záchrannou kultivací a repatriací na původní stanoviště.
2.5. Devětsilové lemy horských potoků
(Petasition officinalis)
Charakteristika: Přirozené lemové porosty podél malých vodních toků, tvořené statnými víceletými bylinami v submontánním až montánním stupni. Dominantou bývá nejčastěji devětsil lékařský (Petasites officinalis), vzácněji devětsil Kablíkové (P. kablikianus).
Rozšíření: Roztroušeně především na horních tocích řek téměř výhradně v severovýchodní polovině ČR, ojediněle také na Šumavě.
Ohrožené taxony: Aconitum firmum, Orobanche flava.
Přímé ohrožení: eutrofizace a ruderalizace; šíření invazních druhů; regulace a rekultivace vodních toků; odlesňování.
Rizikové faktory: společenstva citlivá k invazi nepůvodních druhů (Impatiens glandulifera, Reynoutria sp. div aj.).
Výhody: při zachování přirozené funkce toku malé nároky na údržbu.
Významná území: horské toky vyšších pohoří moravských Karpat, Jeseníků, Orlických hor a Krkonoš.
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. Revitalizace toků a obnova jejich přirozených funkcí.
2.6. Bahnité říční náplavy
(Bidention tripartitae, Chenopodion rubri)
Charakteristika: Bahnité říční náplavy vzniklé usazováním hlinitého materiálu plavenin. Míra zápoje vegetace může být různá, ale ve druhovém spektru výrazně převládají jednoleté druhy rostlin. Typický je výskyt ruderálních druhů.
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR, především na neregulovaných úsecích dolních toků větších řek.
Ohrožené taxony: Corrigiola litoralis, Veronica anagalloides.
Přímé ohrožení:eutrofizace a ruderalizace; šíření invazních druhů; regulace a rekultivace vodních toků (napřimování a prohlubování toků, zpevňování břehů, stavba jezů).
Rizikové faktory: náchylnost k invazi nepůvodních druhů (Acer negundo, Bidens frondosa, Impatiens glandulifera, Reynoutria sp. div., Solidago sp. div. aj.).
Výhody: při zachování přirozené funkce toku nepatrné nároky na údržbu.
Významná území:dolní (a střední) toky Berounky, Lužnice, Blanice, Otavy, Chrudimky, Labe, Jihlavy, Dyje, Moravy a Bečvy.
Návrh optimálního managementu: Optimálně bezzásahový. Odstraňování náletu a invazních druhů rostlin.
2.7. Bylinné lemy nížinných řek
(Senecion fluviatilis)
Charakteristika: Přirozená i antropicky ovlivňovaná vysoká vegetace lemových společenstev zaplavovaného pobřeží dolních toků řek v nížinách a pahorkatinách.
Rozšíření: Roztroušeně na dolních tocích větších řek, především dolní a střední Polabí, Pomoraví a Podyjí.
Ohrožené taxony: Althaea officinalis, Senecio sarracenicus.
Přímé ohrožení: regulace a rekultivace vodních toků; nadměrná eutrofizace a ruderalizace; šíření invazních neofytů; likvidace břehových porostů.
Rizikové faktory: náchylnost k invazi nepůvodních druhů (Echinocystis lobata, Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera, Reynoutriasp. div aj.).
Výhody: při zachování přirozené funkce toku malé nároky na údržbu.
Významná území: především dolní tok Labe, Berounky, Moravy a Dyje.
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. Revitalizace toků a obnova jejich přirozených funkcí. Asanace invazních druhů.
3. Prameniště a rašeliniště
Společenstva minerálních nebo organogenních substrátů ovlivněných stagnující nebo proudící vodou rozšířená od nížin do subalpínského stupně. Jedny z nejvíce ohrožených společenstev střední Evropy.
3.1. Prameniště
(tř. Montio-Cardaminetea, Caricion davallianae, Calthion palustris, Petasition officinalis)
Charakteristika: Většinou druhově chudá, plošně nevelká společenstva, vázaná na vývěry podzemních vod, často s dominující mechovou složkou a s výskytem některých ohrožených druhů. Lze je dále rozdělit do následujících typů:
3.1.1. Luční prameniště (Cardamino-Montion, Caricion davallianae, Calthion palustris)
3.1.2. Lesní prameniště (Cardaminion amarae, Lycopodo-Cratoneurion commutati, Petasition officinalis)
3.1.3. Subalpínská prameniště (Swertio-Anisothecion squarrosi)
Rozšíření: roztroušeně a maloplošně po celém území ČR od pahorkatin do subalpínských poloh
Ohrožené taxony: Bartsia alpina, Blysmus compressus, Carex davalliana, C. distans, C. lepidocarpa, Eleocharis quinqueflora, Epipactis palustris, Eriophorum latifolium, Gymnadenia densiflora, Juncus subnodulosus, Montia fontana, M. hallii, Parnassia palustris, Pedicularis sudetica, Pinguicula vulgaris, Polygala amarella, Sedum villosum, Swertia perennis, Taraxacum sect. Palustria, Trichophorum alpinum, Triglochin palustre.
Přímé ohrožení: eutrofizace; mechanické narušení lesní mechanizací; výsadby smrkových kultur; sešlap zvěří; jímání pitné vody; u lučních pramenišť odvodňování (stružkování) a zalesnění; změny hospodaření, eutrofizace; hloubení tůní pro obojživelníky.
Rizikové faktory: maloplošný výskyt; přirozený pokles vydatnosti pramenů.
Výhody: zpravidla nejsou výrazné antropické tlaky na jejich likvidaci; součástí řady chráněných území.
Významná území: součást řady maloplošných i velkoplošných chráněných území po celém území ČR (např. Bílé Karpaty, Vsetínsko, Krkonoše, Jeseníky).
Návrh optimálního managementu: U lesních a subalpínských pramenišť vždy bezzásahový, s výjimkou lokálního odstranění případného náletu olší či vrb. Zajistit, aby nedošlo k jejich rozježdění technikou při těžbě. U lučních pramenišť je zpravidla nezbytné odstraňování náletu a občasné kosení (alespoň jednou za dva roky).
3.2. Slatinná a přechodová rašeliniště (slatinné a rašelinné louky)
(tř. Scheuchzerio-Caricetea fuscae)
Charakteristika: Ostřicovomechová minerotrofní společenstva s vyvinutou vrstvou organogenních sedimentů, zásobovaná převážně podzemní vodou. Jeden z nejohroženějších a nejvíce ustupujících typů vegetace ČR s vysokým zastoupením kriticky a silně ohrožených druhů. Lze je dále rozdělit do následujících typů:
3.2.1. Vápnitá slatiniště (Caricion davallianae)
3.2.2. Nevápnitá mechová slatiniště (Caricion fuscae, Caricion lasiocarpae, Caricion demissae, Drepanocladion exannulati, Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion)
3.2.3. Přechodová rašeliniště a zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Eriophorion gracilis, Sphagno recurvi-Caricion canescentis, Rhynschosporion albae)
Rozšíření: Po celém území ČR od nížin do subalpínského stupně.
Ohrožené taxony: Blysmus compressus, Carex appropinquata, C. chordorrhiza, C. davalliana, C. diandra, C. dioica, C. hostiana, C. lasiocarpa, C. lepidocarpa, C. limosa, C. pulicaris, C. viridula, Dactylorhiza incarnata, D. traunsteineri, Drosera anglica, D. intermedia, Eleocharis quinqueflora, Epipactis palustris, Eriophorum gracile, E. latifolium, Gladiolus palustris, Gymnadenia densiflora, Hammarbya paludosa, Hippochaete variegata, Juncus subnodulosus, Ligularia sibirica, Liparis loeselii, Lycopodiella inundata, Orchis palustris, Ostericum palustre, Pedicularis palustris, Pinguicula bohemica, P. vulgaris, Rhynchospora alba, R. fusca, Schoenus ferrugineus, S. nigricans, Sedum villosum, Senecio paludosus, Sesleria caerulea, Taraxacum sect. Palustria, Thalictrum flavum, Thesium ebracteatum, Trichophorum alpinum, Utricularia minor, Valeriana simplicifolia.
Přímé ohrožení: narušení vodního režimu - jímací území vodovodů, odvodňování; eutrofizace (hnojení, splachy z polí, mineralizace slatiny při odvodnění); urychlení sukcesních procesů - zarůstání dřevinami či rákosem vlivem nesečení; rozorávání a zástavba; zalesňování.
Rizikové faktory: zvýšený tlak na rekultivaci; maloplošný výskyt.
Výhody: častý výskyt v chráněných území.
Významná území: Pošumaví, Českolipsko, Slavkovský les (Upolínová louka pod Křížky), Českomoravská vrchovina, Drahanská vrchovina (PR Uhliska, PR Lipovské upolínové louky), Nízký Jeseník (PR Panské louky, Mokřiny u Krahulčí), Polabské černavy (NPR Polabská černava, NPR Hrabanovská černava, NPP Slatinná louka u Velenky, NPP V jezírkách), PR Zbytka (u Opočna), Haná (Černovír, NPP Hrdibořické rybníky),PR Vidnavské mokřiny, prameniště moravských Karpat.
Návrh optimálního managementu: Opakované sečení. Jedenkrát ročně v letním termínu (nejdříve od poloviny července), který umožní vysemenění řady ohrožených druhů rostlin. Některé plochy ponechat neposečené a neposečená místa každoročně obměňovat. Provádět odstraňování dřevin. V případě přechodových rašelinišť postačuje kosit jedenkrát za dva až čtyři roky, při degradačních fázích s výskytem stanovištně netypických druhů svědčících o zvýšené trofii, či narušení vodního režimu nutnost každoroční seče. U dobře zavodněných lokalit možný i bezzásahový management. Vyloučit hnojení a vápnění. Usilovat o regeneraci narušených slatinišť, monitorovat dynamiku hladiny vody.
3.3. Vrchoviště
Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, Sphagnion medii, Oxycocco-Ericion, Leuko-Scheuchzerion palustris)
Charakteristika: Ombrotrofní zpravidla horská rašeliniště, jejichž živá vrstva se dlouhodobým přirůstáním dostala mimo dosah povrchové a podzemní vody. Společenstva s převahou chamaefytů a ostřic a s bohatým mechovým patrem s dominujícími zástupci rodu Sphagnum. Charakteristická je přítomnost řady ohrožených druhů rostlin s pevnou vazbou na tato stanoviště.
Rozšíření: Převážně horské oblasti s vysokým úhrnem srážek,v komplexech s rašelinnými lesy i ve středních polohách.
Ohrožené taxony: Andromeda polifolia, Betula nana, Carex limosa, C. paupercula, Drosera anglica, Empetrum hermaphroditum, Oxycoccus microcarpus, Rubus chamaemorus, Scheuchzeria palustris.
Přímé ohrožení: narušení vodního režimu; zvyšující se trofie stanovišť - atmosférické depozice i eutrofizace vod; imisní vlivy - řada mykotrofních organismů; těžba rašeliny; zaplavení lokality vodní nádrží; zalesnění rašeliniště; odlesnění okolí rašelinišť; urychlení sukcesních procesů - zarůstání dřevinami a travinami (především bezkolenec M. caerulea); vysoké koncentrace jelení zvěře – kalištění.
Rizikové faktory: maloplošný výskyt; reliktnost stanovišť; snadná zranitelnost; malá schopnost regenerace.
Výhody: výskyt obvykle v chráněných územích nejvyšších kategorií.
Významná území: 1. zóna NP Šumava (především Modravské slatě, Mrtvý luh, Chalupská slať, Buková slať), rašeliniště Třeboňské pánve (NPR Červené blato, NPR Ruda u Horusického rybníka, NPR Žofinka, PR Rašeliniště Hovízna), Slavkovský les (NPR Kladské rašeliny, Krásenské rašeliniště), Krušné hory (NPR Velký močál, NPR Velké jeřábí jezero, NPR Božídarské rašeliniště, NPR Novodomské rašeliniště), Českolipsko (NPP Swamp), Jizerské hory (NPR Rašeliniště Jizery, NPR Rašeliniště Jizerky), Krkonoše (Úpské rašeliniště, Pančavské rašeliniště), Českomoravská vrchovina (NPR Dářko, NPR Radostínské rašeliniště), Jeseníky (NPR Rejvíz, PR Rašeliniště Skřítek, rašeliniště u Kurzovní chaty v NPR Praděd).
Návrh optimálního managementu: Bezzásahový. Udržování stávajícího vodního režimu. Soustavně monitorovat dynamiku vody na stanovištích a proces obohacování živinami. V případě poklesu hladiny vody nelze přivádět vodu povrchovou - obvykle vyšší obsah živin (nutné odstranění odvodňovacích kanálů v obvodu rašeliniště). Diskutabilní opatření: vystřelení drobných tůněk, jako center pro přežívání šlenkových druhů.
4. Skály a sutě
Společenstva extrémních stanovišť - skal a exponovaných svahů na různých typech podkladů od pahorkatin do horského stupně.
4.1. Skály a droliny
(Potentillion caulescentis, Cystopteridion, Asplenion septentrionalis, Asplenion serpentini, Trifolion medii, Vaccinion, Sambuco-Salicion capreae)
Charakteristika: Společenstva skalních štěrbin a stabilizovaných sutí (drolin) na bazických (vápnitých i nevápnitých), silikátových a hadcových podkladech. Značnou část vegetace je možné pokládat za primární bezlesí.
Rozšíření: Roztroušeně v oblastech s výskytem tvrdých hornin vytvářejících skalní útvary, celkově však dosti vzácně.
Ohrožené taxony: Arenaria grandiflora, Asplenium adiantum-nigrum, A. adulterinum, A. cuneifolium, Aster alpinus, Calamagrostis varia, Cerastium alsinifolium, Ceterach officinarum, Cimicifuga europaea, Cortusa matthioli, Dianthus gratianopolitanus, Iris aphylla, Notholaena maranthae, Phyllitis scolopendrium, Pleurospermum austriacum, Polystichum lonchitis, Rosa majalis, Saxifraga rosacea, Woodsia ilvensis.
Přímé ohrožení: eutrofizace a ruderalizace; ojediněle i poškozování při těžbě dřeva nebo zalesňování; těžba hornin; turistika, někdy i horolezectví.
Rizikové faktory: přirozená sukcese.
Výhody: nevyžaduje žádnou údržbu; součást řady chráněných území.
Významná území: Hadce: jižní Čechy (PR Holubovské hadce), střední Povltaví u Želivky, Slavkovský les (Mnichovské hadce - NPP Křížky, PR Planý vrch, PP Dominova skalka), Českomoravská vrchovina (okolí Polné, Třebíčsko - NPR Mohelenská hadcová step, PR Dukovanský mlýn, PR Nad Řekami), Šumpersko (PR Na Hadci, PP Chrastický hadec). Vápence: Pálava (NPR Tabulová, NPR Děvín-Kotel-Soutěska), Český kras (NPR Karlštejn, NPP Kotýz), Moravský kras (NPP Býčí skála, NPR Vývěry Punkvy), Kotouč u Štramberka (NPP Šipka), NPR Hůrka u Hranic. Čedič: České Středohoří (NPR Bořeň, PR Kalvárie, PP Radobýl, NPP Panská skála). Pískovce: NP České Švýcarsko (NPP Pravčická brána), CHKO Broumovsko (NPR Adršpašsko-teplické skály, NPR Broumovské stěny, PR Ostaš), CHKO Český ráj (NPP Suché skály, PR Prachovské skály), CHKO Kokořínsko (PR Kokořínský důl), PR Maštale, NPR Pulčín-Hradisko, PR Trojačka. Žuly a ruly: Českomoravská vrchovina (PR Čtyři palice, PP Tisůvka, PP Malínská skála), NPP Jan Svatoš, NPR Čertova stěna-Luč.
Návrh optimálního managementu: Vždy bezzásahový. Existuje možnost vstoupit do návrhů rekultivací lomů a navrhnout zde vhodné biotopy pro ohrožené druhy rostlin a živočichů - různé expozice skal, různé typy štěrbin ve skalách a suťové kužele. Zásadou je bránit technicky navrhovaným rekultivacím, které jsou drahé a znamenají unifikaci biotopů a výsadby dřevin (leckdy nepůvodních) v pravidelném sponu. U světlomilných společenstev někdy může vyvstat potřeba odkácení dřevin na patě svahu.
4.2. Pohyblivé sutě
(Stipion calamagrostis, Galeopsion segetum)
Charakteristika: Teplomilná společenstva pohyblivých bazických (vápencových i nevápencových) a vzácně i kyselých sutí na příkrých svazích.
Rozšíření: poměrně vzácně v teplejších zejména krasových oblastech. Druhotně v lomech i mimo oblast přirozeného rozšíření.
Ohrožené taxony: Ceterach officinarum, Cryptogramma crispa,Minuartia caespitosa, M. smejkalii, Pulsatilla vernalis.
Přímé ohrožení: eutrofizace; ojediněle i poškozování při těžbě dřeva; těžba hornin; turistika a horolezectví.
Rizikové faktory: přirozená sukcese a stabilizace sutí.
Výhody: nevyžaduje žádnou údržbu; součást řady chráněných území.
Významná území: Český a Moravský kras, Křivoklátsko (údolí Berounky), České středohoří, Pálava, Znojemsko.
Návrh optimálního managementu: Vždy bezzásahový. Zamezit možným snahám o rekultivaci nebo (dosti obtížné) zalesnění.
5. Alpínské bezlesí (Alpínská a subalpínská společenstva)
Primární společenstva alpínských a subalpínských poloh. Výskyt řady vzácných a ohrožených druhů (často endemitů a reliktů). Dělí se do následujících skupin:
5.1. Alpínské trávníky
(Juncion trifidi, Nardo-Caricion rigidae, Nardion)
5.2. Alpínská a subalpínská keříčková vegetace
(Juncion trifidi, Genistion, Vaccinion)
5.3. Sněhová vyležiska
(Salicion herbaceae)
5.4. Subalpínská vysokobylinná vegetace
(Calamagrostion villosae, Calamagrostion arundinaceae, Adenostylion, Dryopterido-Athyrion)
5.5. Skalní vegetace sudetských karů
(Agrostion alpinae)
5.6. Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin
(Juncion trifidi, Androsacion alpinae)
5.7. Kosodřevina
(Pinion mugo, Athyrio alpestris-Pinion mugo)
5.8. Subalpínské listnaté křoviny
(Salicion silesiaceae, Adenostylion)
Rozšíření: Krkonoše, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, fragmentárně Šumava
Ohrožené taxony: Agrostis alpina, A. rupestris, Anemone narcissiflora, Arabis sudetica, Aster alpinus, Avenula planiculmis, Bartsia alpina, Bupleurum longifolium subsp. vapicense, Campanula gelida, C. rotundifolia subsp. sudetica, Cardamine resedifolia, Carex atrata, C. buxbaumii, C. vaginata, Conioselinum tataricum, Crepis mollis subsp. mollis, C. sibirica, Cryptogramma crispa, Delphinium elatum, Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus, D. superbus subsp. alpestris, Empetrum hermaphroditum, Festuca versicolor, Gentiana pannonica, G. punctata, G. verna, Gnaphalium supinum, Hedysarum hedysaroides, Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum, Juncus trifidus, Laserpitium archangelica, Minuartia corcontica, Parnassia palustris, Phyteuma orbiculare subsp. montanum, Plantago atrata subsp. sudetica, Pleurospermum austriacum, Poa alpina, P. laxa, P. riphaea, Primula minima, Rhodiola rosea, Ribes petraeum, Salix herbacea, S. lapponum, Saxifraga oppositifolia, Scabiosa lucida, Selaginella selaginoides, Sorbus sudetica, Thymus alpestris, T. pulcherrimus subsp. sudeticus, Veratrum album subsp. album, Veronica bellidioides, Vicia oreophila, Viola sudetica.
Přímé ohrožení: sešlap (turisti, zvěř) a rozhrabávání (zvěř); lyžování (mechanické poškozování); výsadby kleče, v menší míře i olše zelené; eutrofizace a následná expanze trav (Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Phalaris arundinacea) nebo konkurenčně zdatných bylin (Bistorta major, Cicerbita alpina, Veratrum lobelianum, Senecio nemorensis, Rumex alpinus); šíření nepůvodních nitrofilních druhů (Urtica dioica, Cirsium arvense a druhy skupiny Taraxacum sect. Ruderalia); nadměrné spásání (vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře, domácí zvířata); sběr botaniky.
Rizikové faktory: globální oteplování; maloplošný výskyt; reliktnost stanovišť; snadná zranitelnost; malá schopnost regenerace.
Výhody: výskyt obvykle v chráněných územích nejvyšších kategorií; poměrně nízký antropický tlak na využití těchto území.
Významná území: Alpínské a subalpínské polohy Krkonoš (I. zóna KRNAP - Kotelné jámy, Obří důl, Sněžka aj.), NPR Králický Sněžník, CHKO Jeseníky (především Velká Kotlina a Petrovy kameny v NPR Praděd a NPR Šerák-Keprník).
Návrh optimálního managementu: Zpravidla bezzásahový. Podle potřeby odstraňování výsadeb nepůvodní kosodřeviny, popř. olše zelené. Někdy se v případě vysokobylinných niv při šíření agresivních druhů trav (třtina, metlice) doporučuje kosení (lépe extenzivní pastva). Péče spočívá především v kontrole a monitoringu. Vyhodnocovat je nutno vliv turistiky, vliv zvěře, vliv imisí, šíření nepůvodních a expanzních druhů.
6. Sekundární trávníky a vřesoviště
Xerofilní, mezofilní nebo až hygrofilní (ale trvale nezaplavovaná) travinobylinná (někdy společně s nízkými keříky) vegetace, zpravidla s dominancí vytrvalých druhů. Značně heterogenní jednotka, která se dělí do řady vzájemně výrazně diferencovaných vegetačních typů.
6.1. Louky a pastviny
(tř. Molinio-Arrhenatheretea)
Charakteristika: Druhově zpravidla velmi bohatá druhotná společenstva podmíněná lidskou činností (sečí), s dominantními trávami rozšířená od nížin do hor. Převážně podle hydrických a edafických podmínek stanoviště a způsobu obhospodařovaní je možné je dále rozlišit do řady typů.
6.1.1. Mezofilní ovsíkové louky (Arrhenatherion elatioris)
Charakteristika: Mezofilní, pravidelně sečené louky rozšířené od nížin do podhůří. V nižších polohách obvykle dominuje Arrhenatherum elatius, ve vyšších polohách Festuca rubra, Poa pratensis aj. Jedno z nejrozšířenějších lučních společenstev střední Evropy. Téměř bez výskytu ohrožených druhů.
Rozšíření: Roztroušeně až hojně od nížin do podhůří po celém území ČR s těžištěm rozšíření v pahorkatinných a podhorských oblastech.
Ohrožené taxony: Phyteuma orbiculare.
Přímé ohrožení: přílišné hnojení; rozorávání; pojezdy těžké mechanizace; u vlhčích typů změny vodního režimu.
Rizikové faktory: závislost na pravidelné a nepřetržité údržbě – rychlé sukcesní změny po přerušení obhospodařování; u eutrofnějších (hnojených) typů šíření expanzních druhů (Rumex obtusifolius).
Výhody: produktivní a tudíž ekonomicky hodnotné louky.
Významná území: roztroušeně v oblastech s extenzívním hospodařením, reliktní typy např. podél středního toku Berounky, v Hornomoravském úvalu a v Oderských vrších.
Návrh optimálního managementu: Pravidelné sečení s odstraněním biomasy nejméně jednou, ale lépe dvakrát ročně v termínech zhruba od poloviny května do poloviny června a od konce července do konce srpna. U často sečených porostů s dominantním ovsíkem je vhodné (v chráněných území je nezbytné konzultovat toto opatření s odborníkem)mírné vápnění a hnojení (hnůj). Možné je také dopásání po první nebo druhé seči. Je možné (i když nepříliš vhodné) nechávat části luk nedosečené (pro vysemenění pozdních druhů), za předpokladu dodržení zásady, že louka by měla být vždy do podzimu kompletně posečená.
6.1.2. Horské trojštětové louky (Polygono-Trisetion)
Charakteristika: Mezofilní pravidelně sečené louky horských poloh většinou s dominantním Trisetum flavescens, Agrostis capillaris, Poa chaixii nebo Festuca rubra. Méně častý výskyt ohrožených druhů.
Rozšíření: Roztroušeně v horských polohách sudetských a hercynských pohraničních pohoří. v karpatské oblasti jen velmi vzácně a v méně typické podobě.
Ohrožené taxony: Campanula bohemica, Viola lutea subsp. sudetica.
Přímé ohrožení: přílišné hnojení; ukončení hospodaření a následné zarůstání; zalesňování; přeměna na pastviny; změny vodního režimu.
Rizikové faktory: závislost na pravidelné a nepřetržité údržbě – rychlé sukcesní změny po přerušení obhospodařování; náročnost na udržení stabilní míry trofie - u hnojených typů nebezpečí šíření invazních a expanzních druhů (Holcus mollis, Lupinus polyphyllus, Rumex alpinus) u nehnojených nebezpečí přeměny ve smilkové trávníky.
Výhody: v horských polohách nejproduktivnější a tudíž ekonomicky hodnotné louky; většinou součástí velkoplošných chráněných území.
Významná území: Krkonoše, Krušné hory, Šumava.
Návrh optimálního managementu: Pravidelné sečení s odstraněním biomasy jedenkrát ročně v termínu červen až červenec. Možná je i druhá seč v období září až říjen. V intervalu jednou za několik let je možné extenzivní přihnojování (hnůj). Vhodné je také dopásání po první seči. Ve vyšších polohách je možné i sečení jednou za dva roky.
6.1.3. Poháňkové pastviny (Cynosurion)
Charakteristika: Krátkostébelné mezofytní nízké, ale zapojené travinné porosty ovlivňované pravidelnou pastvou, velmi častou sečí, či sešlapem. Většina typů patří k ochranářsky bezvýznamné vegetaci.
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR s těžištěm rozšíření v pahorkatinných a podhorských oblastech.
Ohrožené taxony: bez ohrožených druhů.
Přímé ohrožení: rozorávání; eutrofizace a ruderalizace; intenzívní vypásání; ukončení hospodaření a následné zarůstání.
Rizikové faktory: závislost na pravidelné a nepřetržité údržbě – rychlé sukcesní změny po přerušení obhospodařování; náchylnost k rychlé eutrofizaci a s tím spojené ruderalizaci (šíření ruderálních druhů, např. Cirsium arvense).
Výhody: většinou snadná obnova.
Významná území: Bílé Karpaty (např. přírodní rezervace Jalovcová stráň), Vsetínsko (např. přírodní památka Uherská,přírodní památka Peciválka), aj.
Návrh optimálního managementu: extenzivní pastva, mírný sešlap, popř. častá seč (tj. pokračovat ve způsobu hospodaření, který vedl ke vzniku této vegetace na konkrétní lokalitě).
6.1.4. Aluviální psárkové louky (Alopecurion pratensis)
Charakteristika: Pravidelně zaplavované až podmáčené, živinami dobře zásobené a pravidelně kosené louky s dominantními trávami. Dříve velmi hojné, nyní spíše fragmentárně.
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR podél vodních toků od nížin až podhůří.
Ohrožené taxony: bez ohrožených druhů.
Přímé ohrožení: regulace toků, změna vodního režimu, ruderalizace, intenzívní hospodaření.
Rizikové faktory: závislost na pravidelné a nepřetržité údržbě – rychlé sukcesní změny po přerušení obhospodařování; díky blízkosti toku, možnost šíření invazních druhů.
Výhody: vysoce produktivní a tudíž ekonomicky hodnotné louky; snášejí zvýšený přísun živin.
Významná území: podél neregulovaných úseků Vltavy, Lužnice, Stropnice, Berounky, Labe, Jizery, Orlice, Ploučnice, Moravy a Odry.
Návrh optimálního managementu: Obdobný jako u ovsíkových luk, tj. pravidelné sečení s odstraněním biomasy dvakrát ročně v termínech zhruba od poloviny května do polovinyčervna a od konce července do poloviny září. Sečení je díky podmáčení možné obvykle o něco později, hnojení není u zaplavovaných luk nutné ani žádoucí (vhodné je pouze tehdy, když došlo k přerušení pravidelných záplav). Pasení rovněž není příliš vhodné - přílišné rozrušování drnu.
6.1.5. Vlhké pcháčové louky (Calthion palustris)
Charakteristika: Vlhké až mokré louky s dominantními trávami a širolistými bylinami na podmáčených (ale nezaplavovaných) půdách s trvale vysokou hladinou podzemní vody, většinou u vodních toků nebo na svahových prameništích.
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR s těžištěm rozšíření v pahorkatinných a podhorských oblastech.
Ohrožené taxony: Valeriana simplicifolia.
Přímé ohrožení: odvodňování; eutrofizace; ukončení hospodaření a následné zarůstání.
Rizikové faktory: závislost na pravidelné a nepřetržité údržbě – rychlé sukcesní změny po přerušení obhospodařování (expanze vytrvalých bylin, např. Filipendula ulmaria a současně popř. následně vlhkomilných dřevin, např. Alnus glutinosa).
Výhody: výskyt vázán převážně na velkoplošná chráněná území.
Významná území: zemědělsky extenzivně využívaná podhorská území.
Návrh optimálního managementu: Pravidelné sečení s odstraněním biomasy jedenkrát nebo až dvakrát ročně. Termín seče obvykle v průběhu června až začátku července. Hnojení ani pasení není příliš vhodné.
6.1.6. Vlhká tužebníková lada (Calthion palustris)
Charakteristika: Vysoce pokryvné (zapojené) porosty širokolistých bylin, většinou vyššího vzrůstu na podmáčených živinami dobře zásobených půdách. Nejčastěji dominují Filipendula ulmaria, Geranium palustre nebo Lysimachia vulgaris.
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR s těžištěm rozšíření v pahorkatinných a podhorských oblastech.
Ohrožené taxony: bez ohrožených druhů.
Přímé ohrožení: odvodňování; regulace toků; zarůstání dřevinami.
Rizikové faktory: zvýšená náchylnost k zarůstaní mokřadními dřevinami – Alnus glutinosa, Salix cinerea aj.
Výhody: nenáročný management.
Významná území: zemědělsky extenzivně využívaná podhorská území.
Návrh optimálního managementu: Nepravidelné sečení s odstraněním biomasy jednou za několik let. Odstraňování náletových dřevin.
6.1.7. Kontinentální zaplavované louky (Cnidion venosi)
Charakteristika: Pravidelně sečené louky s dominantními vlhkomilnými trávami vázané na dlouhodoběji zaplavované nivy dolních toků velkých řek v teplých a suchých (kontinentálních) oblastech. Druhově velmi bohatá společenstva s řadou ohrožených druhů. Velmi ohrožený a mizející vegetační typ.
Rozšíření: Pouze na dolním toku Moravy a Dyje a velmi vzácně i ve středním Polabí a na dolní Ohři a Cidlině.
Ohrožené taxony: Allium angulosum, Carex melanostachya, Cnidium dubium, Eleocharis uniglumis, Euphorbia lucida, Filipendula ulmariasubsp. picbaueri, Gratiola officinalis,
Přímé ohrožení: změny vodního režimu – znemožnění anebo naopak umělé prodlužování záplav; přerušení hospodaření a následné sukcesní změny; rozorání; zalesnění.
Rizikové faktory: vysoká závislost na specifickém režimu záplav a vysychání (tj. citlivá reakce na změny vodního režimu); závislost na pravidelné a nepřetržité údržbě.
Výhody: výskyt v oblastech zvýšeného zájmu ochrany přírody (cílené snahy o ochranu tohoto typu vegetace).
Významná území: louky v oblasti soutoku Moravy a Dyje (např. Košarské louky), luční komplex Kelštice u Mělníka.
Návrh optimálního managementu: Pravidelné sečení s odstraněním biomasy dvakrát, případně i třikrát ročně v termínech druhá dekáda května až první dekáda června a třetí dekáda července až třetí dekáda srpna, případná třetí seč koncem srpna až v září. Hnojení se nedoporučuje – vzhledem k častému přísunu živin záplavami není nutné. Důležité je zajištění režimu pravidelných jarních záplav.
6.1.8. Kontinentální vysokobylinná vegetace (Veronico longifoliae-Lysimachion)
Charakteristika Nepravidelně sečená společenstva pravidelně zaplavovaných niv velkých řek kontinentálních oblastí s dominancí vysokých širokolistých bylin. Ve vztahu k předchozí jednotce obdoba tužebníkových lad ve vztahu k pcháčovým loukám. Nejbohatší výskyt a nejlépe vyvinutá společenstva na našem území zanikla výstavbou vodního díla Nové Mlýny.
Rozšíření: Pouze na soutoku Moravy a Dyje a velmi vzácně i ve středním Polabí a na dolní Ohři a Cidlině.
Ohrožené taxony: Euphorbia lucida, Filipendula ulmaria subsp. picbaueri, Thalictrum flavum.
Přímé ohrožení: změny vodního režimu – znemožnění anebo naopak umělé prodlužování záplav; rozorání; zalesnění; dlouhodobé nekosení.
Rizikové faktory: vysoká závislost na specifickém režimu záplav a vysychání (tj. citlivá reakce na změny vodního režimu); náchylnost k invazi neofytních druhů.
Výhody: výskyt v oblastech zvýšeného zájmu ochrany přírody (cílené snahy o ochranu tohoto typu vegetace).
Významná území: louky v oblasti soutoku Moravy a Dyje (např. Košarské louky), luční komplex Kelštice u Mělníka.
Návrh optimálního managementu: Nepravidelná seč s odstraněním biomasy jednou za dva až čtyři roky. v případě nutnosti odstraňování náletových dřevin. Hnojení se nedoporučuje. Důležité je zachování vodního režimu stanoviště (jarní záplavy).
6.1.9. Střídavě vlhké bezkolencové louky (Molinion caeruleae)
Charakteristika: Střídavě vlhké sečené, ale nehnojené louky s dominantními druhy rodu bezkolenec (Molinia) na stanovištích se silně kolísající hladinou podzemní vody. Dnes poměrně vzácná společenstva.
Rozšíření: Roztroušeně od pahorkatin do podhůří po celém území ČR s těžištěm rozšíření v Čechách (zvláště jižních).
Ohrožené taxony: Allium angulosum, Dianthus superbus, Gentiana pneumonanthe.
Přímé ohrožení: ukončení hospodaření a následné zarůstání; zalesňování; změny vodního režimu; hnojení (= eutrofizace).
Rizikové faktory: značná závislost na pravidelné údržbě (sukcesní změny po přerušení obhospodařování); náročnost na udržení stabilní míry trofie – zvýšená trofie vede k rychlé degradaci.
Výhody: častý výskyt na stanovištích, která jsou většinou obtížně využitelná jinak než jako louka.
Významná území: jižní Čechy, severní Čechy, oblast soutoku Moravy a Dyje, Bílé Karpaty, aj.
Návrh optimálního managementu: Pravidelné sečení s odstraněním biomasy jedenkrát ročně, případně jednou za dva roky, obvykle v poměrně pozdním červencovém až srpnovém termínu (po proschnutí). Časná seč řadě druhů škodí (ale může omezit expandující bezkolenec). Vyloučit hnojení, pastva je možná, ale jen v podobě podzimního přepásání.
6.1.10. Vegetace vlhkých narušovaných půd (Potentillion anserinae, Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae)
Charakteristika Zpravidla přepásaná popř. i nepravidelně kosená (vzácněji zcela neobhospodařovaná) travinobylinná vegetace snášející mechanické narušování na stanovištích se silně kolísající hladinou podzemní vody (prameniště, sesuvy aj.). k lučním společenstvům patří tato vegetace jen okrajově a jako jediná jednotka v rámci kapitoly 6.1. nepatří do třídy Molinio-Arrhenatheretea.
Rozšíření: Roztroušeně po celém území ČR s těžištěm v pahorkatinách a podhůří.
Ohrožené taxony: Carex distans.
Přímé ohrožení: ukončení hospodaření a následné zarůstání; změny vodního režimu; nadměrná disturbance a eutrofizace(např. intenzivní pastva); zalesňování.
Rizikové faktory: závislost na nepravidelné mírné disturbanci.
Výhody: snadná obnova; výskyt na stanovištích, která nejsou ze zemědělského hlediska zajímavá; u některých typů velmi nenáročný management.
Významná území: Bílé Karpaty, Hostýnské vrchy (vegetace s Carex pendula a Eupatorium cannabinum), aj.
Návrh optimálního managementu: Důležité je zachování vodního režimu stanoviště. Podle typu společenstva je vhodná pastva (bazifilní typy s Juncus inflexus a Mentha longifolia), nepravidelná seč (acidofilní typy s Juncus effusus aj.), popř. je možný bezzásahový management (vegetace s Carex pendula a Eupatorium cannabinum) pouze s občasným odstraněním náletu.
6.2. Smilkové trávníky
(Nardion, Nardo-Agrostion tenuis, Violion caninae, Nardo-Juncion squarrosi)
Charakteristika: Krátkostébelné trávníky podhorských až subalpínských poloh s velmi nízkou primární produkcí, většinou s dominantní smilkou tuhou. Dělí se do tří základních skupin:
6.2.1. Subalpínské smilkové trávníky (Nardion)
6.2.2. Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy (Nardo-Agrostion tenuis)
6.2.3. Podhorské a horské smilkové trávníky (Violion caninae, Nardo-Juncion squarrosi)
Rozšíření: Roztroušeně až hojně ve všech horských až podhorských oblastech na kyselých podkladech.
Ohrožené taxony: Campanula barbata, C. bohemica, Gentiana pannonica, G. punctata, Rhinanthus pulcher,
Přímé ohrožení: eutrofizace (např. intenzivní pastva nebo hnojení); ukončení hospodaření a následné zarůstání; zalesňování.
Rizikové faktory: u většiny typů závislost na pravidelné údržbě (sukcesní změny po přerušení obhospodařování); náročnost na udržení stabilní míry trofie – snížení trofie vede k rychlé degradaci, naopak zvýšení trofie k expanzi konkurenčně zdatných vytrvalých druhů.
Výhody: Výskyt vzácnějších typů je vázán na velkoplošná chráněná území; u primárních subalpínských smilkových trávníků nenáročný management.
Významná území: Sudetská a hercynská pohoří, zejména Krkonoše a Českomoravská vrchovina.
Návrh optimálního managementu: Pravidelné sečení s odstraněním biomasy jedenkrát ročně, případně jednou za dva roky, obvykle v pozdnějším červencovém až srpnovém termínu. v pozdním létě a na podzim je vhodné (zpravidla krátkodobé jednorázové) přepasení. U většiny typů je vhodné mírné nepravidelné hnojení (hnůj) v několikaletém intervalu.
6.3. Suché trávníky
(tř. Festuco-Brometea)
Charakteristika: Primární i druhotná druhově bohatá společenstva suchých a teplých oblastí ČR se zastoupením sucho a teplomilných druhů rostlin s dominujícími vytrvalými trávami. Půdy jsou zpravidla mělké, ale i hlubší, celkově však spíše mezo až oligotrofní, neboť zde obvykle dochází ke špatnému rozkladu humusu. Za primární vegetaci lze považovat zčásti vegetaci pěchavových trávníků a trávníků s kostřavou sivou, ostatní typy jsou náhradní vegetací po původních teplomilných doubravách (popř. dubohabřinách).
6.3.1. Skalní vegetace s kostřavou sivou (Alysso-Festucion pallentis, Helianthemo cani-Festucion pallentis, Seslerio-Festucion pallentis) a pěchavové trávníky (Diantho lumnitzeri-Seslerion)
6.3.2. Úzkolisté, širokolisté a acidofilní suché trávníky (Festucion valesiacae, Bromion erecti, Koelerio-Phleion phleoidis, Hyperico perforati-Scleranthion perennis)
Rozšíření: Teplé a suché oblasti ČR s vazbou na jižní (jihozápadní) Moravu a střední (až severozápadní) Čechy. Širokolisté suché trávníky jsou více rozšířeny také v jižních a východních Čechách a na střední a východní Moravě.
Ohrožené taxony: Astragalus exscapus, Crambe tataria, Helianthemum canum, Iris pumila, Jurinea mollis, Poa badensis, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Stipa eriocaulis, S.smirnovii, S. tirsa, S. zalesskii, Teucrium montanum, Thymus praecox, Viola ambigua
Přímé ohrožení: přirozená sukcese (zarůstání dřevinami); sukcese následující přerušeníhospodaření - expanze vytrvalých trav (často podpořená spadem atmosférického dusíku); různé podoby eutrofizace; zalesňování; rozorávání
Rizikové faktory: citlivost na eutrofizaci; obtížná (až nemožná) eliminace případných expanzních druhů (Calamagrostis epigejos aj.)
Výhody: u některých typů jednoduchý (prakticky bezzásahový) management; nejcennější lokality zpravidla územně chráněny
Významná území: Morava: CHKO Pálava, NPR Pouzdřany-Kolby (Pouzdřanská step), Čejčské špidláky, Bílé Karpaty (NPR Čertoryje, NPR Porážky, NPR Jazevčí, NPR Machová aj.), Větrníky, NP Podyjí, údolí Jihlavy (např. NPR Mohelnská hadcová step) a Rokytné aj.; Čechy: České středohoří (NPR Raná, NPR Oblík, PP Radobýl, NPR Lovoš, NPP Bílé stráně, PP Holý vrch, PR Kalvárie), Český Kras (NPR Koda, NPR Karlštejn aj.), údolí Vltavy a Berounky aj.
Návrh optimálního managementu: U skalních společenstev prakticky bezzásahový s případným odstraňováním nepůvodních náletových dřevin a na vhodných místech občasným přepasením (např. jednou za 2 až 5 let). U trávníků je nutné vycházet z minulosti (zjistit typ managementu, který vedl ke vzniku vegetace na konkrétní lokalitě). Obecně jde buď o seč s odstraněním biomasy (především širokolisté trávníky) nebo o pastvu (ostatní typy). Podle typu společenstva je pak nutné stanovit rozsah sečení, případně pastvy. v případě pastvy je ideální kombinace pasení koz a ovcí. Doporučovaný počet zvířat se pohybuje okolo l0-ti kusů na 10 ha. Z botanického hlediska je pro některé typy těchto stanovišť přijatelné i občasně vypálení (pro odstranění stařiny). Vypalování se provádí maloplošně! (regenerace entomocenóz) v zimě na zmrzlé půdě. U sečených porostů se seč provádí obvykle jedenkrát ročně v poslední dekádě června, lépe však až v červenci. Při výskytu expanzních druhů (např. válečky prapořité nebo třtiny křovištní) je nutná opakovaná seč.
6.4. Lesní lemy
(tř. Trifolio-Geranietea)
Charakteristika: Zapojené porosty s dominancí středně vysokých širokolistých většinou nápadně kvetoucích bylin na přirozených i druhotných lesních okrajích, světlinách, na křovinatých strmých svazích ale i v neobhospodařovaných travinobylinných porostech vzdálených od lesních porostů. Lze je dále rozdělit na:
6.4.1. Suché bylinné lemy (Geranion sanguinei)
6.3.5. Mezofilní bylinné lemy (Trifolion medii)
Rozšíření: Roztroušeně v nižších a středních polohách po celém území ČR.
Ohrožené taxony: Crepis praemorsa, Silene nemoralis
Přímé ohrožení: přirozená sukcese; eutrofizace (v závislosti na míře intenzity hospodaření na přiléhajících plochách).
Rizikové faktory: závislost na způsobu hospodaření na okolních plochách.
Výhody: nenáročný management.
Významná území: jižní Morava, střední a východní Čechy aj.
Návrh optimálního managementu: Občasné nepravidelné posečení nebo přepasení jednou za několik let. v obdobném intervalu odstranění náletových dřevin.
6.5. Trávníky písčin a mělkých půd
(Koelerio-Corynephoretea, Festucetea vaginatae, Sedo-Scleranthetea)
Charakteristika: Nízké, zpravidla nezapojené a druhově chudé, trávníky na suchých píscích nebo písčitých popř. mělkých skeletovitých půdách s dominantními travami a se zastoupením psamofytních druhů. Vyznačující se v ČR malým plošným rozšířením, často na druhotných stanovištích (po odlesnění). Lze je na základě ekologie, rozšíření a druhového složení rozdělit do následujících skupin:
6.5.1. Jednoletá vegetace písčin (Thero-Airion, Salsolion ruthenicae), kostřavové (Plantagini-Festucion ovinae) a otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorion canescentis)
6.5.3. Panonské stepní trávníky na písku (Plantagini-Festucion ovinae)
6.5.4. Acidofilní trávníky mělkých půd (Hyperico perforati-Scleranthion perennis)
Rozšíření: Polabí, Ralská pahorkatina, Třeboňsko, Břeclavsko, Hodonínsko, Slezsko; trávníky mělkých půd roztroušeně především v Českém masivu.
Ohrožené taxony: Aira praecox, Astragalus arenarius, Carex stenophylla, Dianthus arenarius subsp. bohemicus, Equisetum x moorei, Festuca psammophila, Festuca vaginata subsp. dominii, Gypsophila fastigiata, Helichrysum arenarium, Hypochoeris glabra, Jurinea cyanoides, Koeleria glauca, Minuartia viscosa, Plantago arenaria, Scirpoides holoschoenus, Silene viscosa, Stipa borysthenica, Teesdalia nudicaulis, Vulpia bromoides
Příméohrožení: přirozená sukcese; eutrofizace a ruderalizace; zarůstání dřevinami; zalesňování; těžba písku
Rizikové faktory: výskyt na lokalitách atraktivních z ekonomického hlediska (těžba písku)
Výhody: součástí řady chráněných území
Významná území: Třeboňská pánev (PP Slepičí vršek, PR Písečný přesyp u Vlkova), Polabí (PP Písečný přesyp u Píst, NPP Kleneč, NPP Semínský přesyp, PP Písčina u Tišic), Ralská pahorkatina, Břeclavsko a Hodonínsko (NPP Váté písky, PP Vojenské cvičiště Bzenec, Boří les u Valtic).
Návrh optimálního managementu: U většiny společenstev je nezbytné mechanické narušování půdního povrchu. U některých typů je možné jednou za dva až pět let uplatnit jednorázovou pastvu (ovce, kozy). U většiny typů je nezbytné odstraňovat případné náletové dřeviny. U panonských trávníků a trávníků s paličkovcem je možné je využít i vypalování (po konzultaci s odborníky).
6.6. Vegetace efemér a sukulentů
(Arabidopsion thalianae, Hyperico perforati-Scleranthion perennis, Alysso alyssoidis-Sedion albi)
Charakteristika: Otevřené nízké maloplošné porosty s převahou jednoletých bylin a sukulentů doplněných jarními efemeroidy a vytrvalými druhy suchých trávníků zpravidla na velmi mělkých (opakovaně prosychajících a promrzajících) půdách. Časté jsou mechy a lišejníky. Zahrnuje přirozenou (primární bezlesí) i druhotnou vegetaci. Podle typu geologického podkladu se rozlišují acidofilní a bazifilní typy.
Rozšíření: Velmi roztroušeně v pahorkatinách, nejčastěji v územích s členitým reliéfem na tvrdších horninách (jihozápadní Morava, střední Čechy).
Ohrožené taxony: Androsace elongata, Androsace septentrionalis, Arabis auriculata, Draba nemorosa, Minuartia fastigiata, Poa badensis, Ventenata dubia, Vicia lathyroides
Přímé ohrožení: přirozená sukcese; eutrofizace a ruderalizace
Rizikové faktory: maloplošný výskyt často v mozaice s okolní vegetací
Výhody: snadná obnova; výskyt na stanovištích, která nejsou ze zemědělského hlediska zajímavá; většinou poměrně nenáročný management.
Významná území: Český kras, jihočeské vápence, údolí Berounky a střední Vltavy, údolí řek jihozápadní Moravy, Pálava, Moravský kras.
Návrh optimálního managementu: U primární vegetace postačí odstraňování dřevin. U sekundárních typů je vhodné jednorázové přepasení jednou za několik let (kozy, ovce) a možné je také vypalování (po konzultaci s odborníkem).
6.7. Slaniska
(Scorzonero-Juncion gerardii, Puccinellion limosae)
Charakteristika: Travinobylinná společenstva zasolených půd s převažujícím výparným režimem a kolem minerálních pramenů. Ve druhovém složení se uplatňují halofytní a zasolení tolerující druhy rostlin. Společenstva jsou zpravidla druhově chudá s malým plošným rozšířením. Patří mezi nejvíce ohrožené vegetační typy ČR, několik společenstev již zcela vymizelo jiná jsou na pokraji zániku (omezená např. na jedinou lokalitu). v současnosti se některé halofytní druhy šíří na ruderální stanoviště (např. Puccinellia distans na okraje chemicky ošetřovaných komunikací).
Rozšíření: Velmi vzácně v severozápadních Čechách a na jižní Moravě.
Ohrožené taxony: Aster tripolium subsp. pannonicus, Blysmus compressus, Bupleurum tenuissimum, Carex distans, C. secalina,Centaurium pulchellum, Glaux maritima, Juncus gerardii, Melilotus macrorrhiza, Plantago maritima subsp. ciliata, Pulegium vulgare, Pulicaria dysenterica, P. vulgaris, Scorzonera parviflora, Scutellaria hastifolia, Spergularia maritima, S. salina, Taraxacum bessarabicum, Triglochin maritimum.
Přímé ohrožení: změny vodního režimu; ruderalizace; přirozená sukcese; těžba (zaniklé slanisko Bylany u Mostu)
Rizikové faktory: náchylnost ke zvýšené ruderalizaci; citlivost na změny vodního režimu
Výhody: Většina našich slanisek je součástí chráněných území.
Významná území: NPR Soos, Lounsko (PP Koštice), Břeclavsko (PR Slanisko Dobré Pole, NPR Slanisko u Nesytu, PR Slanisko Novosedly).
Návrh optimálního managementu: U většiny slanisek je vhodná pastva (drůbež, ovce, kozy, hovězí dobytek, koně), popř. i seč s odstraněním biomasy (jednou za rok v červnu). Důležité je mechanické narušování půdního povrchu (pokud není zajištěno pastvou, osvědčenou variantou je nepravidelně využívané fotbalové hřiště). U většiny slanisek není zárukou příznivého vývoje ani územní ochrana, protože celé oblasti dřívějšího výskytu slanisek mají narušený vodní režim – proto je nutné dbát na zachování vhodného vodního režimu.
6.8. Nížinná až horská vřesoviště
(Euphorbio-Callunion, Genistion, Vaccinion)
Charakteristika: Druhově chudá vegetace nízkých keříků zpravidla s převahou vřesu obecného (Calluna vulgaris) nebo druhů rodu Vaccinium. Kromě dalších cévnatých rostlin se ve druhovém složení výrazněji uplatňují také mechorosty a lišejníky. Vegetace může být primárního charakteru (skalní hrany) nebo většinou sekundární (po původní lesní vegetaci, většinou na velmi chudých a zpravidla kyselých podkladech).
6.8.1. Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin a sekundární podhorská a horská vřesoviště (Euphorbio-Callunion, Genistion)
6.8.2. Brusnicová vegetace skal a drolin (Vaccinion)
Rozšíření: Roztroušeně až vzácně s vazbou na Český masív, v Karpatské oblasti velmi vzácně.
Ohrožené druhy: Arctostaphyllos uva-ursi
Přímé ohrožení: přerušení hospodaření, eutrofizace (spad dusíku) a následné sukcesní změny (zarůstaní dřevinami, expanze konkurenčně zdatnějších druhů bylin); vypalování; horolezectví
Rizikové faktory: většinou maloplošný výskyt mezi okolní (často lesní) vegetací
Výhody: výskyt na stanovištích, která nejsou z hospodářského hlediska zajímavá
Významná území: střední a severní Čechy (např. CHKO Kokořínsko, CHKO České středohoří, NP České Švýcarsko), NPR Adršpašsko-Teplické skály, NP Podyjí, PR Malý Kosíř.
Návrh optimálního managementu: Brusnicová vegetace nevyžaduje žádný management. Vegetace vřesovišť je závislá na občasném odstraňování náletových dřevin a jednou za několik let je vhodná jednorázová pastva ovcí. Jednou za cca 10 let je možné provést obnovu přestárlých porostů řízeným vypalováním (vždy po konzultaci s odborníkem!), Vhodné je také občasné lokální mechanické narušení (obnažení) půdního povrchu.