Allium strictum Schrader – česnek tuhý

 Rozšíření v ČR

Velmi kvalitní studii publikoval Martinovský (1969). Je v ní jak mapka, tak i podrobný přehled všech lokalit, a dále diskuse o ekologických nárocích druhu. Martinovského mapku převzal do své práce i Toman (1973). Na našem území roste česnek tuhý vzácně na přibližně 30 lokalitách ve středních a severních Čechách, mj. v průlomových údolích střední a dolní Berounky, dolní Vltavy a dolního Labe a na skalních výchozech ve středních a severních Čechách (obr. 1). Nejvíce lokalit má v Praze, zejména na vltavských skalách, a jejím okolí. Větší množství lokalit se nachází také v oblasti Českého středohoří (5 lokalit).

    Většina lokalit leží v Českém termofytiku (73 %), ostatní v mezofytiku (27 %). Lokality ležící na území Prahy jsou součástí fytogeografických okresů Český kras, Dolní Povltaví a podokresu Pražská kotlina. Dále se druh vyskytuje v Českém krasu na lokalitě Samohelka u Zdic a na 3 mikrolokalitách v okolí Trubína. V Lounském středohoří roste na vrších Kuzov, Srdov a Milá u Loun a v Labském středohoří u Velkých Žernosek na Tříkřížové hoře a Velké Vendule. Několik lokalit má druh též v Českomoravském mezofytiku, mj. vrch Baba a Pěnčina skála u Zbečna na Křivoklátsku, vrch Ralsko (a blízké Vranovské skály) a vrchy Malý a Velký Bezděz v Ralsko-bezdězské tabuli.

    Výškově je rozšířen v kolinním až suprakolinním stupni (308±122 m n.m.), ojediněle i v submontánním stupni. Většina lokalit leží v nadmořské výšce 200–400 m n.m. (obr. 2). Nejníže roste v nadmořské výšce kolem 200 m; v této výšce byl zaznamenán na několika lokalitách (např. vrch Velká Vendula u Velkých Žernosek, Minická skála). Nejvýše roste na vrchu Ralsko u Mimoně (ca 690 m n.m.).

    Naše revize ukázala, že většina lokalit uváděných Martinovským (Martinovský 1969) je opakovaně dokládána sběry a literárními údaji. Podařilo se nám též nalézt staré herbářové doklady k lokalitám Praha-Troja a Praha-Podbaba, o kterých Martinovský (1969) píše, že nejsou známé. Nicméně, jejich zcela přesná lokalizace není jasná, jak již uvádí Martinovský. Současný seznam lokalit je obohacen o nálezy (mikro)lokalit v blízkosti již známých lokalit (mj. Velký Bezděz; Vranovské skály u Ralska; Svatá; Praha-Hlubočepy, Pod Žvahovem; Křivoklátsko, Pěnčina skála). Velkou pozornost si zaslouží dosud neznámé a v současnosti asi již neexistující lokality v Praze, které jsme nalezli při revizi herbářů, mj. Praha-Nusle (Ortmann 1856 PR) a Praha, u Smíchova (Haslinger 1896 MP). V případě lokality Praha-Smíchov nelze vyloučit, že Haslinger ve skutečnosti sbíral v okolí na již známých lokalitách, čemuž nasvědčuje i z dnešního pohledu široce pojatá originální lokalizace na schedě.

    Jednu z lokalit druhu opakovaně se objevující v literatuře (Martinovský 1969), kterou považujeme za mylnou, je vrch Klíč v Lužických horách. Z lokality je druh prvně uváděn Reichardtem (Reichardt 1854), který uveřejnil údaje Neumanna. Zde je tento údaj uveden pod č. 303 s názvem Porrum strictum Rchb. Drude (1902) považoval údaj za mylný. Sám Martinovský (1969) druh na lokalitě nenalezl, ale domníval se, že Reichardt a Neumann jsou zárukou správnosti určení. My tuto lokalitu pokládáme spíše za omyl, protože lokalita byla botaniky často navštěvována a přesto z ní neexistuje herbářový doklad, a druh nebyl nalezen ani při podrobném fytocenologickém průzkumu (Sýkora 1972). Na Klíči navíc na skalách roste A. schoenoprasum; je možné, že odkvetlé rostliny A. schoenoprasum mohly být s A. strictum zaměněny. To podporuje i skutečnost, že Neumann A. schoenoprasum na této lokalitě nesbíral. A. strictum je druh poměrně odolný i vůči intenzivní sběratelské činnosti, jak ukazují extrémně početné sběry ze skály nad Chuchlí, které jsou jen v českých herbářích srovnatelné s celou populací.

    Za omyl považujeme i údaj o výskytu druhu ze skal nad Vltavou pod Kotkovým hrádkem (Maškovec) mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem (Blattný 1951); s největší pravděpodobností jde o záměnu s A. senescens subsp. montanum, které se na lokalitě vyskytuje (cf. Duchoslav et al. 2006).

    V herbáři PR je uložena položka, kterou sbíral L. Čelakovský jun. (1887), označená popisem „na opuce u Kounové (?)“. Vzhledem k tomu, že autor sám připojil na schedu otazník, nebyl si asi s lokalitou příliš jistý. Jedná se s největší pravděpodobností o současnou obec Kounov severně od Rakovníka (fyt. o. 6. Džbán), z dřívější doby je doložena i forma jména Kounová. Druh odtud však nebyl nikdy více sbírán (a ve střední Evropě není znám žádný výskyt na opuce). Že je naše lokalizace správná, ukazuje údaj pro A. senescens subsp. montanum (Čelakovský fil. in Čelakovský 1889 – cf. Duchoslav et al. 2006), který zní: Žban bei Kounova.

Obr. 1. Rozšíření Allium strictum v ČR. [Distribution of Allium strictum in the Czech Republic.]

Stanoviště v ČR

Česnek tuhý roste na skalách, skalních teráskách a štěrbinách nevápencových, ale převážně basických (čedič, diabas, porfyrit, spilit, amfibolit) až neutrálních (znělec) hornin, na mělkých, kamenitých, suchých, minerálně silných půdách s kyselou až slabě zásaditou reakcí. Lokality leží většinou v teplé (73 % všech lokalit) a mírně teplé (27 %) klimatické oblasti. Druh se nejčastěji vyskytuje v pionýrských skalních společenstvech svazu Alysso-Festucion pallentis, zvláště v druhově bohatých porostech podsvazu Potentillo arenariae-Festucenion pallentis (diagnostický druh). Je schopen snášet i mírné zastínění a eutrofizaci, přežívá např. v podrostu sekundárních akátin v místech původní skalní vegetace. Vzácně se vyskytuje v podrostu reliktních borů svazu Dicrano-Pinion.

 Celkové rozšíření

Česnek tuhý je významným prvkem glaciálních stepí a je možno ho v Evropě považovat za glaciální relikt; vyskytuje se zde na řadě lokalit v kontinentálních alpských údolích v západních Alpách (Švýcarsko, Francie, Itálie; Hultén & Fries 1986, Dal Vesco et al. 2003), několik lokalit je v Rakousku ve východních Alpách (Adler et al. 1994). Dvě lokality jsou udávány ze středního Německa (z Hesenska; Rothmaler et al. 2002). Vysoký počet lokalit se nachází ve středních a severních Čechách. Na jediné lokalitě v polském Slezsku (Ostrzica Probosztowicka - Probstheimer Spitzberg) druh již vyhynul (Fabiszewski 2001, Mirek et al. 2002), na Slovensku má také pouze jednu lokalitu u Primovců u Popradu (Suza 1931, Somogyi 2000, 2002). V severní Evropě je znám výskyt z oblasti Ladožského jezera (k těmto lokalitám se vztahují i po 2. světové válce udávané údaje z Finska; současné finské flóry tento druh neuvádějí). Po 2. světové válce byl nalezen na ostrově Öland ve Švédsku, že jde o tento druh bylo ale rozpoznáno mnohem později (Lundgren 1976). Další lokality jsou na západní Ukrajině v Tarnopolské oblasti a v Povolží. Areál druhu dále zahrnuje západní i východní Sibiř, Střední Asii, Mongolsko a Dálný Východ (Hultén & Fries 1986, Frizen 1988).

Ohrožení v ČR

Česnek tuhý je chráněn vyhláškou MŽP ČR 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh a v Červeném seznamu flory ČR je zařazen do kategorie C2 – silně ohrožené druhy (Holub & Procházka 2000). Je škoda, že nebyl zařazen do národního seznamu druhů dle směrnice 92/43/EHS o stanovištích, ačkoliv má v evropské části areálu právě v ČR po alpské arele největší počet lokalit. Druh vytváří na českých lokalitách většinou malé populace, které jsou bez jakéhokoliv monitoringu. Proto je potenciálně ohrožen možným zakládáním lomů, zalesňováním nebo naopak intenzivní pastvou (Martinovský 1969). Zákonná plošná ochrana je přesto uplatňována na většině českých lokalit druhu. Význam lokalit v České kotlině vynikne, uvědomíme-li si, že v Polsku byla jediná lokalita, a to ve Slezsku, kde druh již vyhynul (Fabiszewski 2001), na Slovensku (a i v celých Karpatech) je také jediná lokalita, Primovce u Popradu (Martinovský 1969, Somogyi 2002). Dvě lokality v Hesensku v Německu sice nadále existují, ale na jedné z nich je pouze několik desítek exemplářů a na druhé necelých dvěstě (Gregor, in litt.).

Obr. 2. Výškové rozšíření Allium strictum (A) a Allium victorialis (B) v České republice. [Fig. 2. Vertical distribution of Allium strictum (A) and Allium victorialis (B) in the Czech Republic.]

Seznam lokalit A. strictum na území ČR

Termofytikum

4a. Lounské středohoří:

1.      [Dřemčice], vrch Kuzov (Bubák 1890 PR; c.? 1946 PR; David 1954 OP; Kubát 1966 LIT; Studnička 1978 LIM; Klika s.a. PR). – Lit.: Dřemčice, vrch Kuzov (Bubák in Čelakovský 1891c; Domin 1904a; Toman 1966*; Martinovský 1969).

2.      [Milá], vrch Milá (Martinovský 1956 PR; Červený 1962 CHOM; Kubát 1974 LIT). – Lit: Bečov, vrch Milá (Martinovský 1969, Toman 1971*).

3.      Mnichov, vrch Srdov (Kolář 1930 PR; Businský 1967 ROZ; Kubát 1967 LIT; Čvančara 1970 LIM). – Lit.: Mnichov, vrch Srdov (Martinovský 1960*, 1969; Toman 1971*).

4b. Labské středohoří:

4.      Velké Žernoseky (s.c., s.a. LIT).- Velké Žernoseky, Kalvarie (Kubát 1962 LIT; Kubát 1981 LIT; Šrůtek 1982 ROZ).- Velké Žernoseky, Tříkřížová hora (Preis 1935 PRC; s.c. 1935 LIT; c.? 1946 PR).- Velké Žernoseky, Velká Vendula (Husák 1967 PR; Kurka 1967 CB; Čvančara 1970 LIM; Musil 1970 OP; Martinovský s.a. PR). – Lit: Velké Žernoseky, Tříkřížová hora (Preis 1939; Toman 1968*; Martinovský 1969).- Velké Žernoseky, vrch Velká Vendula (Toman 1966*, 1968*; Martinovský 1969).

8. Český kras:

5.      Praha-Butovice (Košťál 1893 BRNU; Novotný 1944 BRNM; Šmarda J. 1945 BRNM; c.? s.a. PR).- Praha-Butovice, 1 km JZ od obce (Palek 1955, 1971 MP).- Praha-Butovice, Butovické údolí, skály u Klihárny (Čelakovský L. 1889 PR).- Praha-Jinonice (Chrtek 1962 PRC).- Praha, Prokopské údolí (Haslinger 1896 MP). – Lit.: Praha-Butovice (Rokytová 1966*; Martinovský 1969; Palek 1978).- Praha-Butovice, mezi obcí a Novou Vsí (Rokytová 1966*).- Praha-Jinonice, skály u cesty do Nové Vsi (Toman 1971*).- Praha-Nová Ves (Zlatník 1928d; Rokytová 1966*).- [Praha], Prokopské údolí (Čelakovský jr. in Čelakovský 1890d; Rokytová 1966*; Kubíková & Manych 1979; Kubíková 1994; Kubíková et al. 1996).

6.      Praha-Chuchle (Opiz 1819, 1834, 1838, s.a. PR; s.c. 1819 PR; Bayer 1849 PR; Čelakovský 1851, 1879 PR, 1883 PL; Tausch s.a. PR, s.a. PRC; c.? 1857 PR; Vařečka 1864 PR; Polák 1875 BRNM, PR, 1879 PR; Freyn 1879 BRNM; Purkyně 1880 BRNU; Wildt 1882 BRNM; s.c. 1882 PR; s.c. 1884 BRNM; s.c. 1884 PR; Jahn 1883, 1886 BRNU, 1885 MP, PL, PR; Faust 1886 PR; s.c. 1887; Maiwald 1889 PR, PRC; Košťál 1890 MP, PR, 1893 MP; Hora 1891 PRC; Domin 1901 PRC; Baudyš 1911 PR; Schustler 1922 PR; Klika 1945 PR; Trávníček 1993 OL; Keil s.a. PR; Masner s.a. PR; Pilát s.a. PR; Presl s.a. PRC; Ruprecht s.a. PRC; s.c. s.a. PR). – Lit.: Praha-Chuchle, „Chuchelská skála“, skály (Tausch 1819a; Benesch & Masner in Opiz 1824 [Naturalientausch.]; Tausch 1832a; Poech 1842; Tausch in Ott 1851a; Čelakovský 1868 [Prodromus]; Martinovský 1969).

7.      Zdice, svah Samohelka (Dostál 1943 PRC). – Lit.: Zdice, vrch Samohelka (Domin 1937 in Domin ms.; Suza 1943a; Veselý 1943 in Domin ms.; Martinovský 1969; Toman 1971*; Skalický & Skalická 1975; Kolbek 1978, 1986).

8.      Lit: Praha, Bránický pivovar, okraj diabasového lomu u mostu přes Vltavu (Rieger in Kubíková et al. 1987).

9.      Lit.: Praha-Hlubočepy, opuštěný lom na vápenec pod habrodubovým hájem u prvního vysokého železničního viaduktu (Palek 1978). [Tuto lokalitu by bylo třeba ověřit vzhledem ke skutečnosti, že A. strictum se na našem území vyhýbá vápencům – viz diskuse in Martinovský (1969).]

10.  Lit.: Praha, pod Žvahovem, ojediněle u železniční trati (Kubíková in Kubíková et al. 1987).

11.  Lit.: Svatá, kóta 368,4 2,5 km VSV od obce (Kolbek 1978*).

12.  Lit.: Trubín, Dubový vrch (Toman 1971; Kolbek 1986).

13.  Lit.: Trubín, Trubínský vrch, 600 m ZSZ od obce (Skalický & Skalická 1975; Knížetová et al. 1987; Kučera 1995*; Kučera & Mannová 1998).

Není zcela vyloučeno, že výše uvedené tři lokality jsou jen dvě, protože lokalizace lokalit 11 a 12 na sebe navazuje.

9. Dolní Povltaví:

14.  [Libčice nad Vltavou], skály u Vltavy (Podpěra 1899 BRNU; Medlinová 1944 CB; Klika 1945 PR).- Libčice [nad Vltavou], stráně na P břehu Vltavy proti továrně (Klika 1945 PR). – Lit.: Libčice nad Vltavou, skály (Podpěra 1900a, Kolbek 1977*).- Větrušice, Větrušické skály (Rokytová 1966*; Martinovský 1969). [Jedná se zcela jistě o jednu lokalitu – skály na P břehu Vltavy naproti Libčicím.]

15.  [Otvovice], silnice mezi obcí a Kralupy nad Vltavou (Knížetová 1967 CB).- Otvovice, skála nad ohybem silnice Minice–Otvovice, ca 1,5 km SV od železniční stanice (Businský 1967 BRNM, ROZ). – Lit.: Minice, Minická skála, na L břehu Zákolanského potoka, nad silnicí Minice–Otvovice (Martinovský 1969; Toman 1971*; Knížetová et al. 1987; Pivničková 1992).

16.  [Praha-]Podhoří, Černý vrch, svah na P břehu Vltavy (Pulchart 1944 PRC).- [Praha-]Bohnice, Kalvarie (Dostál 1930 PRC). – Lit: Praha-Podhoří (Kubíková 1972*, 1973*, 1974*, 1976; Kolbek 1974*).- Praha-Podhoří, Kalvarie (Martinovský 1969).

17.  Praha-Troja (Khek 1884 PR). – Lit.: Praha-Troja (Berchtold in Čelakovský 1868 [Prodromus]).

18.  Praha-Motol (s.c. 1878 PRC; c.? 1886 MP; Khek 1886 BRNU, OP; Prokeš 1902 PR; Dvořák 1908 ZMT; Schustler 1914 PR; Kobrle 1938 MP; Krčan 1938 BRNM, HR, MP; Pačes 1938 ROZ; c.? 1938 MP; Medlinová 1943 PR; Dostál 1944 BRNM; Šourek 1944 PR; s.c. 1953 ROZ; s.c. s.a. PR).- [Praha-]Motol, úpatí skály Kalvarie (Palek 1948, 1965 MP). – Lit.: Praha-Motol, Motolská skála (Poech 1842; Poech in Čelakovský 1868 [Prodromus]; Velenovský 1885; Martinovský 1969; Domin s.a. in Domin ms.).

19.  [Praha-]Podbaba (s.c. s.a. LIT). – Lit.: Praha-Podbaba (Berchtold in Čelakovský 1868 [Prodromus]).

20.  Lit: Dolánky, skála nad obcí (Martinovský 1969).

10b. Pražská kotlina:

21.  [Praha-]Nusle (Ortmann 1856 PR). [Tato položka měla určení „Codonoprasum porrifolium gama glabrifolium syn. A. oleraceum“, proto zřejmě zůstala nepovšimnuta. V Nuslích v minulosti zcela nepochybně byly lokality, které ekologicky tomuto druhu vyhovovaly.]

22.  [Praha], u Smíchova (Haslinger 1896 MP).

Mezofytikum

32. Křivoklátsko:

23.  Křivoklát, [vrch] Baba (Hrouda & Kolbek 1969 LIM). – Lit: Křivoklát, vrch Baba (Martinovský 1969; Skalický & Kolbek in Kolbek 1969; Kolbek 1971*, 1972*, 1980*, 1996; Toman 1971*; Strejček 1976; Kolbek in Kolbek & Brabec 1998; Kučera & Mannová 1998).

24.  Zbečno, Pěnčina skála V od obce (Kolbek 1976*).

52. Ralsko-bezdězská tabule:

25.  [Bezděz], Malý Bezděz (Klášterský 1923 PR; Firbas 1931 PRC; Petříček 1973 LIM). – Lit.: [Bezděz], Malý Bezděz (Domin 1923 in Domin ms.; Pohl & Firbas 1942; Kolbek 1975*).

26.  [Bezděz], Velký Bezděz, čedičové skály pod hradní zříceninou (Petříček 1970 LIM; Čvančara 1977 LIM). – Lit.: [Bezděz], Velký Bezděz (Kolbek 1971*, 1973*, 1975*).- [Bezděz], Bezděz (Purkyně in Čelakovský 1883 [Prodromus]; Poppr 1891; Purkyně in Podpěra 1938b).

27.  Mimoň, [vrch] Ralsko (Nentwich 1843 PR; Lorinser 1888 BRNU, s.a. LIT, PR, PRC; Podpěra 1895 BRNU; Firbas 1922 PRC; Teuber 1927 BRNM; Suza 1928 BRNU; Čvančara 1973 LIM; Sýkora 1987 LIM; Leufmann s.a. BRNU; Missbach s.a. BRNM; Schauta s.a. PR; Schiffner s.a. PRC; s.c. s.a. PRC). – Lit.: Mimoň, vrch Ralsko (Schauta 1861b; Drude, Schorler & Naumann 1908; Firbas 1924; Lorinser & Šouta in Podpěra 1938b; Sýkorová in Kubát et al. 1999; Višňák 1999, 2000).

28.  Mimoň, Vranovské skály, SV od obce (Višňák 1999, 2000).

Nemapované nejisté lokality

Na opuce u Kounové (?) (Čelakovský L. jr. 1887 PR). – Lit: [Nový Bor], vrch Klíč (Neumann in Reichardt 1854).- České Budějovice, Kotkův hrádek (Blattný 1951).

Nezařaditelné údaje

Lit: Praha (Krejčí 1852b).

Krahulec, F., Duchoslav, M. et Bártová, V. (2006): Rozšíření druhů rodu česnek (Allium) v České republice. 1. Druhy sekcí Reticulato-bulbosa, Butomissa a Anguinum (A. strictum, A. tuberosum, A. victorialis) [Geographical distribution of Allium species in the Czech Republic. 1. Species of sect. Reticulato-bulbosa, Butomissa and Anguinum (A. strictum, A. tuberosum, A. victorialis)].- Zpr. Čes. Bot. Společ. 41: 1-16.