Bakalářské a magisterské studium

Informace pro studenty (ke stažení)

OKRUHY OTÁZEK PRO BAKALÁŘSKÉ/ZÁVĚREČNÉ STÁTNÍ ZKOUŠKY

Přehled studijních oborů, které garantuje, popř. na kterých se podílí katedra botaniky
Bakalářské programy:
Magisterské programy:


Studijní program: 1501R Biologie
Studijní obor: Biologie (dvouoborové studium)
Charakteristika oboru:
Bakalářský studijní obor je obor tříletý, ukončený bakalářskou zkouškou a obhajobou bakalářské práce. V průběhu tříletého studia musí student získat celkem 180 kreditů, 13 kreditů tvoří pedagogický základ, 77 kreditů biologie, 77 kreditů druhý aprobační předmět a 13 kreditů bakalářská práce.
Bakalářské studium zahrnuje základní znalosti z biologických oborů, na kterých pak lze stavět v dalším studiu – obecná biologie a genetika, fyziologie a systémy živočichů a rostlin. Z předmětů pedagogické způsobilosti získává základy pedagogiky a psychologie. Po absolvování tohoto bakalářského studia může student navázat studiem odborné nebo učitelské biologie, ekologie na naší škole případně na jiných školách podobného zaměření.

Cíle studia:
Cílem bakalářského studijního programu je vybavit studenta znalostí základů hlavních biologických věd a připravit ho tak na studium některého z navazujících magisterských studijních programů podobného zaměření na naší vysoké škole, případně na jiných VŠ v ČR, či v zahraničí.

Profil absolventa:
Absolvent bakalářského studia získal základní znalosti z hlavních biologických disciplín a je připraven ke studiu navazujících magisterských oborů. V rámci studijního programu biologie je zaručena prostupnost mezi bakalářským studiem a magisterskými obory učitelské i odborné biologie, ekologie případně dalších podobně zaměřených oborů na naší škole i na jiných VŠ.

Obsah a rozsah státní závěrečné zkoušky:

1. Obecná a systematická botanika
Postavení rostlin a hub v systému organismů. Základy mendelistické dědičnosti. Přenos a realizace genetické informace. Struktura rostlinné buňky. Rostlinná pletiva, vegetativní a generativní orgány rostlin a jejich evoluce (včetně stelární a telomové teorie). Rozmnožování rostlin. Základní metabolické procesy u rostlin. Charakteristika hlavních skupin: řasy, houby (včetně lišejníků); ryniofyty, mechorosty, kapraďorosty (kapradiny, plavuně, přesličky), semenné rostliny (nahosemenné a krytosemenné). Nejdůležitější čeledi dvouděložných a jednoděložných rostlin a jejich zástupci. Srovnání vývojových cyklů: (a) mechorostů a kapraďorostů, (b) nahosemenných a krytosemenných rostlin. Nástin evoluce hlavních skupin vyšších rostlin.
Praktické znalosti: poznávání rostlinných struktur na různých systémových úrovních – od buněčné, přes pletivnou, orgánovou až po úroveň organismální (tj. celé rostliny či houby), na základě mikrofotografií, obrázků příp. živého materiálu.

2. Obecná a systematická zoologie
Postavení živočichů v systému organismů. Tkáně a orgány živočichů a jejich typy; orgánové soustavy (oporná, dýchací, trávicí apod.) – srovnání u různých skupin bezobratlých a obratlovců. Pohlavní a nepohlavní rozmnožování živočichů; vajíčko – oplození, rýhování, zárodečné listy a jejich vývoj. Vývoj přímý a nepřímý, proměna dokonalá a nedokonalá, vejcorodost a živorodost – srovnání a příklady. Základní metabolické procesy a základy etologie živočichů. Charakteristika, systém a významní zástupci hlavních skupin bezobratlých a obratlovců. Adaptace a fylogenetické vztahy hlavních skupin živočichů.
Praktické znalosti: poznávání vybraných zástupců živočichů (obrázky).

OKRUHY OTÁZEK PRO BAKALÁŘSKÉ ZKOUŠKY

Studijní program: 1501T - Biologie
Studijní obor: Biologie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové studium)
Charakteristika oboru:
Magisterský studijní obor navazuje na bakalářský stupeň programu biologie (3 roky), je dvouletý a v jeho průběhu student musí získat dalších 120 kreditů. Na základy, vybudované v bakalářském studiu navazují další specializované předměty, jejichž absolvováním student získá odpovídající odborné znalost ve všech biologických disciplínách, potřebné pro pedagogické působení na středních školách: botanika, zoologie, genetika, fyziologie, obecná biologie, evoluční biologie, geologie, geografie, ekologie. Kromě odborných biologických znalostí má student také kvalitní přípravu pedagogickou, didaktickou a psychologickou pro budoucí pedagogickou práci.

Cíle studia:
Hlavním cílem magisterského studijního programu je připravit středoškolského učitele, který má nejen potřebné znalosti a dovednosti v jednotlivých biologických disciplinách na úrovni soudobé vědy, ale dobře ovládá i zásady obecné pedagogiky a didaktiky biologie.

Profil absolventa:
Absolventi mají schopnost, na základě získaných teoretických i praktických poznatků a zkušeností, využívat výpočetní techniky (včetně Internetu) při získávání nejnovějších informací, stejně jako též při přípravě pomůcek pro výuku. Úroveň a komplexní charakter získaných znalostí umožní absolventům též zapojení do mimotřídní a mimoškolní činnosti (vedení různých zájmových kroužků apod.). Nejnadanějším absolventům umožňuje magisterský studijní program pokračovat v dalším studiu v rámci doktorských studijních programů.

Obsah a rozsah státní závěrečné zkoušky:

1. Biologie
Mendelistická genetika , základní genetická pravidla. Monohybridismus až polyhybridismus, vlohové interakce, kvantitativní vlastnosti, dědičnost a pohlaví, dědičnost a chování. Genetické principy ve šlechtitelství a chovatelství. Základy molekulární genetiky. Gén a jeho funkce. Genetický kód. Přenos a realizace genetické informace. Princip proteosyntézy. Penetrace a expresivita genu. Regulační mechanismy genové exprese. Genetika podbuněčných organismů. Cytogenetika. Populační a evoluční genetika. Základy genetiky člověka. Principy genového inženýrství. Sekvenování genů, restrikční analýza genové knihovny, genetická transformace a transgeneze. Cílené genetické modifikace u rostlin a živočichů.
Fyziologie rostlinné buňky, mechanismy příjmu látek buňkou. Fotosyntéza, dýchání rostlin. Vodní provoz rostlin. Floémový transport látek v těle rostliny. Fyziologie minerální výživy, heterotrofní výživa, mykorhiza. Fyziologie tvorby květů, plodů a hlíz; fotoperiodismus, jarovizace. Růst a vývoj rostlin; růstové regulátory. Odpočinek a stárnutí rostlin. Celistvost rostlinného těla (růstové korelace, regenerace, polarita), morfogeneze rostlin. Pohyby rostlin. Sekundární metabolismus rostlin a jeho význam. Fyziologické aspekty odolnosti rostlin proti nepříznivým vlivům prostředí, fyziologie nemocné rostliny.
Metody fyziologické práce s živočišnými organismy; homeostáza; funkce tělních tekutin; fyziologie oběhu krve a lymfy; fyziologie výživy, trávení a vstřebávání; přeměna energií; fyziologie dýchacího systému; termoregulace; exkrece a osmoregulace; neurohumorální řízení životních funkcí; funkce smyslových orgánů.
Metody etologických výzkumů v přírodě a laboratoři; druhy záznamů chování živočichů; chování na bázi vrozeného programu; získané (naučené) chování; biokomunikace; rozmnožovací a sociální chování; základy chronobiologie.
Hlavní faktory prostředí, organismy jako bioindikátory prostředí. Populace a jejich základní charakteristiky; změny velikosti populací v čase, šíření rostlin a živočichů. Areál; endemity, relikty. Vzájemné vztahy mezi populacemi, strategie rostlinných/živočišných populací. Ekologická nika, koevoluce druhů. Společenstvo (biocenóza), druhová diverzita společenstva. Nejdůležitější lesní a nelesní společenstva naší krajiny. Ekosystém – trofické řetězce, pyramidy a sítě; primární a sekundární produkce ekosystémů. Vliv člověka na ekosystémy; synantropní rostliny a živočichové. Charakteristika nejdůležitějších biomů Země. Biogeochemické cykly biogenních prvků (C, O, N, P, S). Fytogeografické a zoogeografické členění Země; fyto- a zoogeografická charakteristika České republiky.
Tkáně. Kosterní, svalová, oběhová, dýchací, trávicí, vylučovací a kožní soustava člověka. Endokrinní žlázy lidského těla. Nervová soustava člověka (centrální nervová soustava, obvodové nervy). Pohlavní soustava muže a ženy. Individuální vývoj (ontogeneze) člověka. Charakteristika a rozdělení primátů. Fylogenetický vývoj člověka: charakteristika rodů Australopithecus a Homo. Akcelerace a sekulární trendy; teorie vzniku hominimů, hominizace a sapientace. Nepřímé důkazy evoluce (embryonální vývoj, rudimenty, atavismy).
Součástí státní zkoušky je i praktické poznávání organismů.

2. Didaktika biologie
Obsah didaktiky biologie, vzdělávací a výchovné cíle. Cíle kognitivní, axiologické a cíle v oblasti jednání. Teorie poznání; poznání smyslové a rozumové. Druhy a metody výuky, organizační formy a plánování výuky biologie. Vybavení učebny, prostředky výuky a jejich výběr; zásady práce v laboratoři. Stavba vyučovací jednotky. Výběr učiva, hlediska a oblasti výběru. Struktura, diferenciace, srovnání a zobecnění učiva.: pomůcky, audiovizuální technika, preparáty. Didaktické zásady v biologii. Práce s literaturou, vědecká a odborná práce žáků. Výchova k ochraně přírody. Klasifikace a její zásady, formy zjišťování vědomostí. Mimotřídní a mimoškolní práce žáků.

OKRUHY OTÁZEK PRO ZÁVĚREČNÉ STÁTNÍ ZKOUŠKY
Studijní bakalářský program: 1501R Biologie
Studijní obor: Systematická biologie a ekologie
Charakteristika oboru:
Obor je tříletý, studovaný prezenční formou, ukončovaný státní závěrečnou zkouškou bakalářského studijního programu z předmětů obecná botanika, obecná zoologie, fyziologie rostlin, fyziologie živočichů, systém a evoluce nižších a vyšších rostlin, systém a fylogeneze bezobratlých a strunatců. Obor je zaměřen také na získání základních znalostí ekologie, buněčné biologie a genetiky. Absolvent tohoto programu získá i potřebné vědomosti z chemie, biochemie a osvojí si využití informačních systémů v biologii. Program je koncipován tak, aby absolvent získal ucelené poznatky z jednotlivých oborů považovaných za biologický základ a byl připraven buď k pokračování ve studiu podobného zaměření v magisterském studijním programu, nebo pro uplatnění v praxi.

Cíle studia:
Cílem studia je příprava kvalifikovaných odborníků pro uplatnění v orgánech státní správy, ochrany přírody a biologických laboratořích, při práci s mládeží a pro další studium stejného, nebo příbuzného magisterského studijního programu. Absolvent získá nejen teoretické poznatky, ale i praktické zkušenosti s prací v laboratoři nebo v terénu, naučí se získávat informace z různých informačních zdrojů a zpracovávat získané poznatky pro jejich prezentování ústní nebo písemnou formou. Absolvent by měl být schopen samostatné analýzy dat a rozhodování při řešení běžných biologických a ochranářských problémů.

Profil absolventa:
Absolvent bakalářského studijního programu SBE získá základní znalosti hlavních biologických disciplin, čímž bude připraven pro pokračování ve studiu navazujícího magisterského studijního programu, nebo pro uplatnění v praxi. Získá znalosti ze systému živočichů a rostlin, ekologie, fyziologie, obecné botaniky a zoologie, genetiky, základů chemie, biochemie, molekulární biologie a parazitologie. To mu umožní uplatnit se při řešení základních problémů v orgánech ochrany přírody, v laboratořích základního i aplikovaného výzkumu, ve školství apod.

Obsah a rozsah státní závěrečné zkoušky:

1. Systém a fylogeneze bezobratlých a strunatců
Předmět systém a fylogeneze bezobratlých. U jednotlivých taxonomických skupin obecná charakteristika, stavba těla, systém. Fylogenetické vztahy mezi skupinami. Zvýšená pozornost druhům významných z hlediska zdravotnického (znalost rozmnožování, vývojových cyklů i ochrany před nákazou, z hlediska hospodářského i z hlediska utváření zemského povrchu). Druhy jako indikátory saprobie vod. Praktické poznávání živočichů (poznávání ukázek a jejich řazení do zoologického systému).
P o d ř í š e P r o t o z o a: Kmeny Sarcomastigophora, Apicomplexa, Microspora, Myxozoa a Ciliophora. Obecná charakteristika, u druhů významných z hlediska zdravotnického, biologie, zejména rozmnožování, vývojové cykly a ochrana před nákazou. Význam některých skupin při tvorbě zemského povrchu, fosilní druhy vázané na naftonosné vrstvy.
P o d ř í š e M e t a z o a: Vznik mnohobuněčnosti v průběhu evoluce. Diblastica. Kmeny Placozoa, Porifera, Cnidaria, Ctenophora a Mesozoa. Stavba těla, významní zástupci. Postavení v evoluci, význam některých skupin v horotvorných procesech. Triblastica. Prvoústí s nepravou tělní dutinou schizocoelního typu. Kmeny Plathelminthes, zejména třídy Pectobothrii (Monogenea), Cestoda a Malacobothrii (Digenea). Stavba těla, u druhů parazitujících u člověka a u hospodářských zvířat znalost biologie, zejména rozmnožování, vývojových cyklů, ochrany před nákazou. Dále kmeny Nemertini a Entoprocta. Prvoústí s nepravou tělní dutinou pseudocoelního typu. Kmeny Rotatoria (Rotifera), Nematoda, Nematomorpha, Kinorrhyncha a Acanthocephala. Stavba těla, významní zástupci.
U parazitických druhů rozmnožování, vývojové cykly, ochrana před nákazou. Coelomata, kmeny Mollusca, Echiurda, Sipunculida, Pogonophora, Tardigrada, Annelida, Onychophora. Obecná charakteristika, stavba těla, významní zástupci, fylogenetické vztahy mezi skupinami. Kmen Arthropoda, podkmen Chelicerata. Třídy Merostomata, Arachnida s řády Scorpionida, Araneida, Pseudoscorpionida, Solpugida, Opilionida, Acarina a třída Pantopoda. Důraz na druhy zdravotnicky a hospodářsky významné. Přehled podkmene Branchiata. Obecná charakteristika, stavba těla, rozmnožování. Druhy významné z hlediska hospodářského i bioindikačního. Z podkmene Tracheata, nadtřídy Hexapoda, třídy Protura, Collembola, Diplura.
Z hmyzu Apterygota; z Pterygot Ephemeroptera, Odonata, Plecoptera, Blattodea, Mantodea, Ensifera, Caelifera, Anoplura, Homoptera, Heteroptera, Lepidoptera, Diptera, Aphaniptera, Hymenoptera a Coleoptera. Obecná charakteristika, stavba těla, biologie. Důraz na skupiny a druhy zdravotnicky a hospodářsky významné. Zákonem chráněné druhy. Kmen Tentaculata.
Druhoústí. Charakteristika a stavba těla. Přehled kmene Echinodermata. Postavení ve fylogenezi.

2. Fyziologie živočichů a rostlin
Předmět fyziologie živočichů. Některé metody fyziologické práce, fyziologické roztoky, zásadní objevy ve fyziologii a etologii a jejich autoři.
Množství a funkce erytrocytů, hemoglobinu, leukocytů, trombocytů a krevní plazmy.
Hemokoagulace. Sedimentace erytrocytů.
Stanovení krevních skupin a jejich dědičnost.
Skupinový systém Rh a ostatní erytrocytární skupinové systémy.
Krevní transfúze.
Typy cévních soustav.
Stavba srdce, řízení srdeční činnosti, srdeční frekvence a poměrná hmotnost srdce. Fyziologické vlastnosti srdečního svalu. Stanniusovy ligatury.
Krevní oběh, řízení činnosti cév, krevní tlak, EKG.
Ischemické choroby srdeční.
Přeměna látek a energie. Diapauza. Hibernace.
Výživa ve vztahu ke způsobu života.
Fylogenetický vývoj trávicích funkcí. Funkce zažívací soustavy u savců. Funkce složeného žaludku přežvýkavců. Rezorpce.
Hormonální regulace bezobratlých a obratlovců. Hormonální řízení rozmnožovacích procesů.
Dýchací funkce bezobratlých a zvláštnosti dýchání vodního hmyzu. Dýchací funkce obratlovců.
Osmoregulace a exkrece. Termoregulace.
Funkce kosterních a hladkých svalů.
Membránový potenciál, vzruch a jeho šíření, synapse, funkce receptorů. Fyziologie nervosvalového preparátu, spinální a Galvaniho preparát. Vývoj nervové soustavy bezobratlých a obratlovců. Podstata hypnózy. Vegetativní (autonomní) nervový systém.
Funkce chemoreceptorů, mechanoreceptorů, radioreceptorů.
Bioluminiscence.
Význam studia chování živočichů, vznik vědy o chování živočichů, některé metody etologických výzkumů.
Vrozené chování a jeho formy. Sociální a reprodukční chování.
Ziskané formy chování živočichů, problematika učení.

Předmět fyziologie rostlin.
Struktura a fyziologie rostlinné buňky
- základní charakteristika rostlinné buňky - organely
- kompartmentace metabolických dějů v buňce
- buněčný cyklus, buněčné dělení - charakteristika, regulace
- totipotence buněk
Membránový transport
- intracelulární a intercelulární transport
- transport vody a jednoduchých sloučenin přes membránu - difúze a osmóza
- pynocytóza, fagocytóza
- regulace otevírání průduchů
Vodní provoz rostlin - obsah, funkce vody v rostlinách, chemický potenciál vody
- vodní potenciál buńky
- osmotický tlak buňky
- příjem vody rostlinou - mechanismy
- faktory ovlivňující příjem vody rostlinou
- transport vody rostlinou
- výdej vody rostlinou - transpirace
- faktory ovlivňující transpiraci
- gutace
- vodní bilance rostliny
Minerální výživa rostlin
- látkové složení rostlinného těla, biogenní prvky, jejich význam a projevy deficitů
- příjem minerálních prvků rostlinou
- transport minerálních látek v rostlině
- technika minerální výživy - hydroponie
- metabolismus dusíku
- metabolismus P a S
- kalcikolní rostliny, halofyta, rezistence k těžkým kovům
Transport a distribuce látek v rostlině
- floem - stavba, funkce, složení floemové tekutiny
- důkaz transportu látek ve floemu
- vstup látek do floemu a jejich výstup
- mechanismy transportu látek floemem
Fotosyntéza
-charakteristika a členění fotosyntézy, primární a sekundární děje
- struktura fotosyntetického aparátu - chloroplasty, thylakoidy, pigmenty
- primární pochody fotosyntézy - cyklická a necyklická fotofosforylace (Fotosystém I a II), Hillova reakce
- sekundární pochody fotosyntézy u C3 rostlin, Calvinův cyklus
- syntéza sacharózy a škrobu
- C4 rostliny
- CAM rostliny
- fotorespirace
- faktory ovlivňující fotosyntézu, stanovení intenzity fotosyntézy
Respirace (biologická oxidace)
- mitochondrie a lokalizace pochodů respirace
- glykolýza, vznik acetyl CoA, Krebsův cyklus, dýchací řetězec
- význam respirace pro rostlinu, uhlíková bilance rostlin, respirační koeficient
- faktory ovlivňující respiraci
- metody stanovení respirace
Růst rostlin
- charakterizace růstu a vývoje
- růstové regulátory, rozdělení, mechanismy působení
- vnější faktory ovlivňující růst a vývoj
Vegetativní vývoj rostliny
- klíčení - stavba semene, typy klíčení, podmínky klíčení, fáze klíčení, stanovení klíčivosti
- růstové korelace - apikální dominance, kořen a stonek, generat. a vegetat. orgány
Generativní vývoj rostliny
- jarovizace, průběh, význam
- fotoperiodismus - dlouhodenní, krátkodenní rostliny, fytochrom
- fáze kvetení, květní indukce, vztah mezi vegetativním a generativním vývojem
- opylení a oplození
- vývoj semen a plodů - embryogeneze, hormonální regulace a vliv fyzikálních faktorů
Pohyby rostlin
- tropismy - druhy
- nastie
Explantátové kultury rostlin
- charakteristika explantátových kultur
- metody a jejich aplikace v praxi a výzkumu

3. Systém a evoluce nižších a vyšších rostlin
Předmět systém a evoluce nižších rostlin.
Cyanophyta, Prochlorophyta - hlavní charakteristiky oddělení, nejdůležitější zástupci.
Rhodophyta - hlavní charakteristiky oddělení, nejdůležitější zástupci.
Dinophyta, Cryptophyta - charakteristiky oddělení, nejdůležitější zástupci.
Chrysophyceae, Xanthophyceae - zařazení do oddělení, hlavní charakteristiky tříd, zástupci.
Bacillariophyceae, Phaeophyceae - charakteristiky tříd, hlavní zástupci.
Euglenophyta - hlavní charakteristiky oddělení, zástupci.
Chlamydophyceae, Chlorophyceae - zařazení do oddělení, charakteristika tříd, zástupci.
Ulvophyceae, Zygnematophyceae - charakteristika tříd, zástupci.
Charophyceae - charakteristika třídy, zástupci.
Myxomycota - hlavní charakteristiky, nejdůležitější zástupci.
Chytridiomycota, Oomycota - hlavní charakteristiky, zástupci.
Zygomycetes , Endomycetes - zařazení, charakteristika, nejvýznamnější zástupci.
Ascomycetes - charakteristika třídy, hlavní zástupci.
Basidiomycetes - charakteristika třídy, hlavní zástupci.
Deuteromycetes - charakteristika, zástupci.
Lichenes - charakteristika lišejníků, nejznámější zástupci.

Předmět systém a evoluce vyšších rostlin. Obecná charakteristika vyšších rostlin.
Evoluce vegetativních a generativních orgánů stelární, telomová, strobilární, pseudanthiová, euanthiová teorie, vznik vajíčka, pestíku, tyčinek, semennosti).
Srovnání životních cyklů nejdůležitějších skupin Thelomophyt (na úrovni oddělení a tříd).
Charakteristika, systém a fylogeneze výtrusných rostlin.
Charakteristika, systém a fylogeneze gymnospermních rostlin.
Obecná charakteristika Magnoliophyt, srovnání původních a odvozených anatomicko-morfologických znaků Magnoliophyt, srovnání stavby dvouděložných a jednoděložných rostlin.
Charakteristika, významní zástupci, systém na úrovni řádů, čeledí, popř. podčeledí) podtříd Magnoliidae, Hamamelididae, Caryophyllidae, Dilleniidae, Rosidae, Asteridae, Alismidae, Liliidae, Commelinidae, Arecidae.
Morfologický popis, praktické určování a zařazování rostlin do systému.

4. Ekologie rostlin a živočichů
Předmět ekologie rostlin.Ekosystém, nika, biotop, vegetace, flóra, lokalita. Ekologické limity. Principy a ekologická funkce fotosyntézy v ekosystému. Respirace. Produkce, hrubá a čistá primární produkce. Světelné záření jako ekologický faktor, adaptace, solární konstanta. Fotosynteticky aktivní radiace. Fitness. Podmínky a zdroje. Tepelná bilance, teplotní adaptace. Eurytermní a stenotermní rostliny. Klimadiagram. Vlhkost. Proudění. Salinita. Písčité substráty. Adaptace. Vodní bilance stanoviště. Transpirace, evapotranspirace, intercepce. Srážky vertikální/horizontální. Hydrolabilní a hydrostabilní rostliny. Voda jako životní prosředí: Abiotické faktory vodního prostředí. Fotická vrstva, eufotická zóna. Minerální látky ve vodním prostředí. Adaptace na vodní prosředí. Příbřežní pásma. Rostliny submerzní / emerzní. Minerální výživa rosltlin: Serpentinity a slaniska – ekologické adaptace. Totipotence a plasticita. Fenologie a fenofáze. Klimatické rytmy (diurnální, sezonalita) a reakce rostlin. Životní formy rostlin. Populace rostlin: Hustota, početnost. Jedinec. Demografie. Druhy semeleparní / iteroparní. Semenné banky. Růst populace. Kohorta. Konkurence (exploatace, interference). r- a K- selekce, reprodukční potenciál. R-, C-, S- strategie. Společenstva rostlin: Fytocenóza. Ekologická nika. Sukcese. Klimax a jeho znaky. Vymezení společenstva – prostorová struktura, abundance, densita, disperze, pokryvnost. Fytocenologie. Způsoby rozmnožování. Anemogamie, zoogamie. Monoecie, dioecie. Poměr pohlaví. Genový tok. Biodiverzita. Herbivorie a obrana rostlin. Mast efekt. Reakce rostlin na znečištění.

Předmět ekologie živočichů. Náplň oboru, ekologické vymezení pojmu "živočich", základní pojmy a rozdělení ekologie živočichů. Prostředí, složky, faktory, jejich typy, časové působení, valence a tolerance, spolupůsobení faktorů, vliv na ontogenezi a fylogenezi, procesy adaptace, abaptace, speciace a domestikace.
Záření, zdroje, spektrum, intenzita, vliv na živočichy, vnímání světla a reakce na světlo, světlo jako primárně periodický faktor, fotoperiodismus, biologické rytmy.
Teplota, teplo, závislost biolog. dějů na teplotě termobiologické typy živočichů, typy adaptací na chlad a teplo, hibernace. Allenovo, Glogerovo, Jordanovo pravidlo, Dehnellův fenomén.
Voda jako prostředí, specifické vlastnosti vodního prostředí a působení fyzikálních a chemických faktorů, hlavní limitní faktory pro živočichy (hustota, obsah plynů, salinita, hydrostatický tlak, proudění, tepelná vodivost, povrchové napětí) Specifické adaptace, základní rozdělení typů vod.
Suchozemské prostředí, specifické vlastnosti a působení fyzikálních a chemických faktorů, hlavní limitní faktory pro živočichy, specifické adaptace (gravitace, hustota a proudění vzduchu, obsah plynů, atmosferický tlak atd.)
Voda v suchozemských ekosystémech, příjem a potřeba vody suchozemskými živočichy, adaptace na nedostatek. Adaptace na přítomnost kapalné, plynné a pevné fáze vody.
Půda jako prostředí, specifické vlastnosti půdy a jejich význam pro živočichy, adaptace fauny na půdní prostředí (struktura, textura, obsah vody a plynů, chemické vlastnosti).
Zooedafon jako specifické společenstvo, podíl na obsahu organických látek a jeho význam v koloběhu živin.
Jedinec - populace - druh, vnitrodruhové vztahy, teritorium, home range, areál, izolace a vytváření skupin, Aleeho princip. Populace, hlavní charakteristiky (natalita, mortalita, migrace, věkové složení, abundance denzita).
Potrava jako ekologický faktor, potravní typy, formy výživy, adaptace na příjem potravy. Selektivní příjem potravy, přechod na náhradní potravu.
Mezidruhové vztahy, vliv interakcí pro jednotlivé populace a společenstva, vliv na rovnováhu mezi populacemi.
Společenstva, typy společenstev, komplexní a dílčí společenstva, vertikální a horizontální členění společenstev, mozaikovitost společenstev, ekoton. Primární a sekundární společenstva, periodicita, vývoj. Kvalitativní a kvantitativní znaky společenstev živočichů a jejich hodnocení.
Ekosystém, struktura ekosystému a funkce živočichů v něm,ekologická nika, trofická struktura ekosystému, tok energie, koloběh látek. Primární a sekundární produktivita, asimilace.
Vývoj ekosystému, sukcese, strategie, klimax, zpětnovazebná unkce živočichů v homeostázi ekosystémů, evoluce ekosystémů z hlediska živočišné složky, funkce živočichů v jednotlivých biomech.

OKRUHY OTÁZEK PRO BAKALÁŘSKÉ ZKOUŠKY

Studijní program: 1501T - Biologie
Studijní obor: Botanika
Charakteristika oboru:
Magisterský studijní obor botanika navazuje na bakalářský stupeň programu biologie, trvá dva roky, v jejichž průběhu musí student získat dalších 120 kreditů. Obor umožňuje studium všech botanických disciplín, včetně hraničních a aplikovaných ve smyslu „Plant sciences“ , tj. mikrobiologie, algologie, mykologie, bryologie, lichenologie, botanika cévnatých rostlin, ekologie rostlin, fyziologie rostlin, genetika, ochrana fytogenofondu, fytopatologie, fytocenologie. Obor je maximálně otevřený, klasické botanické přístupy jsou kombinovány s přístupy ostatních disciplín (biofyzika, biochemie, molekulární biologie) To poskytuje vysokou adaptabilitu absolventů a možnost jejich dobrého uplatnění v praxi.

Cíle studia:
Hlavním cílem magisterského studijního oboru je připravit odborného botanika, který všeobecný přehled ve všech hlavních biologických a ekologických disciplinách. V oboru botaniky je ve svých znalostech na úrovni soudobé vědy. Absolvent je schopen zapojit se do výzkumných vědeckých projektů, samostatně řešit svěřené úkoly. Absolventi mají rovněž schopnost, na základě získaných teoretických i praktických poznatků a zkušeností, využívat výpočetní techniky (včetně Internetu) při získávání nejnovějších informací. Nejnadanějším absolventům umožňuje magisterský studijní program pokračovat v dalším studiu v rámci doktorských studijních programů.

Profil absolventa:
Absolvent studijního programu biologie obor botanika najde může pokračovat v dalším studiu v rámci doktorských studijních programů, nebo nachází uplatnění ve výzkumných ústavech – zákládní i aplikovaný botanický výzkum, na vysokých školách jako asistent, v botanických zahradách, muzeích, agenturách ochrany přírody, správy chráněných území a národních parků, v systému státní správy (odbory ochrany životního prostředí), hygienické služby, povodí, úpravny vody, čistírny odpadních vod, firmy orientované na ekologickou problematiku a hodnocení stavu životního prostředí, ekologické poradenské služby.

OKRUHY OTÁZEK PRO ZÁVĚREČNÉ STÁTNÍ ZKOUŠKY