Historie konfokální mikroskopie

Konfokální mikroskopie (KM) je druhem optického mikroskopu s vyšší rozlišovací schopností, danou detekcí světla pouze z ohniskové roviny mikroskopu. Princip konfokálního mikroskopu byl poprvé patentován studentem Harvardské univerzity Marvinem Minskym již v roce 1957. Jeho práce dlouho nenašla další využití, protože chyběl dostatečně intenzivní zdroj světla. Mojmír Petráň a Milan Hadravský z LF UK v Plzni stáli u zrodu konfokálního mikroskopu, který pracoval na principu Nipkowova kotouče. V roce 1966 patentovali konfokální mikroskop s dvojitým řádkováním, kterým získali první kvalitní snímky silných řezů mozkové tkáně. Jejich projekt však v komunistickém Československu neměl šanci na širší uplatnění. Mezi americkými kolegy z Univerzity v Yale našel M. Petráň spolupracovníky Davida Eggera a Roberta Galambose. D. Egger nahradil Nipkowovův kotouč pohybujícím se zdrojem světla a roku 1973 uveřejnil první snímky buněk pořízených tímto přístrojem. Pozdější využití laseru jako zdroje osvětlení umožnilo rychlejší skenování vzorku, vyšší rozlišení a pozorování fluorescence. První aplikace laserové řádkovací konfokální mikroskopie (laser scanning confocal microscopy = LSCM) v buněčné biologii byly publikovány v roce 1987.